Nových písničkářů přebíhajících mezi folkem, rockem a elektronikou vyraší každý měsíc v Británii tolik, co beďarů na čele fanouška Simple Plan. Málokomu se ale dostane pozornosti, jakou na sebe strhl Sam Duckworth, dvaadvacetiletý kluk ze Southendu, který si za umělecké jméno (Vezmi plášť. Oblékni plášť. Leť.) zvolil útržek návodu ke hře Batman ze starého časáku o ZX Spectrum.
Jako spousta jiných i Sam hrál v pubertě hardcore. Časem mu ale zamořování okolí hlukem přestalo stačit a chtěl něco říct. Elektriku vyměnil za španělku, začal psát texty o tom, co viděl kolem a nahrával to do laptopu. A když jeho otce, barmského přistěhovalce, zmlátili náckové z Britské národní strany, jeho angažovanost se jenom prohloubila.
"Podle mě je mezi hudbou a závažnými tématy silné pojítko a celá řada umělců se vyjadřuje k důležitým věcem. Nebylo to tak vždycky, ale poslední dobou je čím dál víc muzikantů, jejichž hudba se dotýká skutečných problémů,“ říká Sam.
Dost možná právě kvůli svojí textařské vypjatosti si vysloužil nálepku křížence ema a indie. Z ema si Sam vzal citový náboj, z indie scény všechno ostatní. A když to vměstnal na první album The Chronicles Of A Bohemian Teenager, byla z toho nominace na cenu časopisu NME, kde stál třeba proti Jamiemu T nebo Thomu Yorkeovi.
Ještě větší úspěch se očekává od druhé desky Searching For The Hows And Whys, vydané začátkem března, na kterou si pozval i Kate Nash. Sam osobně se ale dušuje, že ho nezajímá ani tak úspěch, jako hudba samotná.
Sam: "Dá se namítnout, že emoce může sdělit i film nebo knížka, ale hudbu může provozovat opravdu kdokoliv, ať už je to třeba jenom obyčejné pobrukování u rádia. Hudba je věc, která dává potěšení nejvíc lidem.“