Největší hudební přehlídka v celé střední Evropě letos vstoupila do svého druhého čtvrtstoletí. Dorazila řada hvězd, teploty prakticky neklesly pod třicet stupňů a rozlehlý areál se po celou dobu halil do jemného prachu. Ale i tak to bylo skvělé.
Z festivalu Sziget 2018
Festival Sziget, který se koná na největším budapešťském ostrově, slibuje hodně zábavy během jednoho týdne na jednom místě. Rok od roku na něj jezdí více lidí i od nás, i když čeština stále ještě nepatří k nejpočetnějším jazykům mezi Szigeťany.
Jasně, Budapešť není zrovna za bukem, ale není to ani na druhém konci světa. Dálnice v Maďarsku jsou lepší než u nás, ta z Györu do metropole určitě, cesta vlakem sice trvá k osmi hodinám, ale dá se absolvovat přes noc a koneckonců nízkonákladové aerolinky nedávno začaly nabízet i dostupné přímé lety z Prahy.
Nicméně vlak bude asi nejčastější volbou, protože festival není zrovna levná záležitost. Přímý spoj jede několikrát denně z Prahy přes Českou Třebovou, Brno či Bratislavu a cestovatele vysadí na budapešťském nádraží Keleti, které se nachází sympaticky blízko centra. Návštěvníci festivalu můžou přímo ve stanici zakoupit buď běžný týdenní lístek na MHD, anebo takzvaný Sziget City Pass. Ten vyjde oproti „tramvajence“ o něco dráž, ale vyplatí se. Jednak s ním jde jezdit hromadnou dopravou včetně příměstských vlaků (linka H5 vede k hlavnímu vchodu na festival), jednak nabízí slevy na místní pamětihodnosti, jízdy na kole, ale také na vstup do oblíbených lázní. První je úplně zdarma, další s pětinovým bonusem.
Dánská zpěvačka MØ si ochotně skočila do davu pod pódiem.
Vůbec nejlepší však je se City Passem bezplatná doprava na festival lodí. Ta jezdí každých patnáct minut z kotviště na Jászai Mari tér na pešťské, tedy východní straně Markétina mostu (Margit híd). Nejenže vás dopraví blíže k dění než vlak, ještě se v parném srpnovém dni hezky provětráte, což v přeplněných vagonech opravdu nehrozí. Doprava funguje obousměrně, jen po půlnoci v centru už nenavazuje mnoho linek. A samozřejmě při první návštěvě bude asi vlak nutností – každý si totiž musí nechat u hlavního vchodu vyměnit vstupenku za pásek na zápěstí.
U stánku jako v restauraci
Možná největší obavy můžou u českých cestovatelů pramenit z toho, že se nedomluví a že jim půjde hlava kolem z přepočtu peněz. Ano, maďarské forinty dávají vzpomenout na italské dovolené z devadesátých let, za týdenní ubytování tu dáte nominálně statisíce. Aktuální kurz hlásá, že koruna je za 12,6 HUF. Mně se osvědčilo počítat, že tisíc forintů je „asi stovka“. Ve skutečnosti je to tedy osmdesát korun, ale člověk má aspoň ve finále pocit, jak ušetřil.
Ceny jsou ve skutečnosti v Budapešti víceméně srovnatelné s Prahou. Ale to jídlo! V zemi papriky se nemůže jíst špatně, a to ani na festivalu, kde je stánková gastronomie na překvapivě dobré úrovni. Třeba taková pizza Digó pečená v peci na dřevo snese srovnání s kteroukoliv vyhlášenou restaurací.
Co se jazyka týče, na Szigetu je „úřední řečí“ samozřejmě angličtina. S tou se zpravidla v pohodě dorozumíte i v obchodech, restauracích a na dalších místech ve městě. A takové ty drobnosti, jako že sziget je ostrov, híd most, tér náměstí a következő megálló příští zastávka, si během týdne jistě osvojíte – a při příštím ročníku si už budete připadat jako doma.
A že to stojí za to. Letos se na vyprahlém Szigetu představil velkolepý Kendrick Lamar či Gorillaz s podmanivější show než loni v Praze. Lana Del Rey předvedla, že zpívá i bez playbacku, ale je to hodně slabé, falešné a nehodné hvězdy jejího formátu. Naštěstí jsme si spravili chuť podmanivými Mumford & Sons, silnou show, již nabídla Dua Lipa, a fajn bylo nakonec i krátké vystoupení divouse Liama Gallaghera.
Tak za rok zase!
