Můžeme samozřejmě dumat nad tím, proč mezinárodní porotu i hlasující diváky zaujal víc nesnesitelně exaltovaný popově-operní patos Johannese Pietsche, jak zní vítězovo občanské jméno, než estrádní umca-umca juchanda Bara bada bastu bookmakery favorizovaných zástupců Švédska, seskupení KAJ. Obojí je nicméně takřka ukázkovým hudebním ztělesněním toho, oč v Eurovizi jde.
Tihle lidé se zkrátka potřebují upnout k nějakému fetiši, dát svým životům tímto způsobem nějakou náplň, ale proč to celé maskovat neustále úporně opakovaným ujištěním, že jde o hudebně zásadní událost, která spojuje svět?
