Vždycky mi byli a dodnes jsou podezřelí zpěváci urputně pozitivní, vysmátí, zkrátka „pohodoví týpci“. Proto jsem u letošního ročníku asi nejvíc trpěl u vystoupení anglického hudebníka a performera a youtubera Sama Jamese Bartela, používajícího pseudonym Look Mum No Computer. Jeho soutěžní přípěvek Eins, zwei, drei byl důkladně ubohý.
Velká Británie dala světu několik nejzásadnějších rockových, popových či elektronických skupin, ovšem tato šmíra nemá s ostrovní hudební scénou zhola nic společného a působila, jako kdyby vypadla z nějaké hodně pokleslé estrády. Na druhé straně – svůj k svému.
Fascinující na této soutěži je, jak se absolutně nestará o to, jakým směrem se posouvá populární hudba „tam venku“.
