RECENZE: Eric Clapton natočil po letech opravdu dobré album

Recenzi předchozího sólového alba Erika Claptona Old Sock jsme v roce 2013 zakončili povzdechem, že jeho zásadní chybou byla absence producenta. Nejsme tak sebevědomí, abychom si mysleli, že si velký kytarista vzal radu iDNES.cz k srdci.

Eric Clapton | foto: Dave Kaplan

Eric Clapton (obal alba)

Spíš při své muzikantské inteligenci pochopil, že šikovný muž v režii, který jej tu a tam popostrčí a tu a tam umravní, nikdy není od věci. K nahrávání novinky I Still Do si přizval starého parťáka Glyna Johnse, který je podepsán jako producent už pod jeho slavným albem Slowhand z roku 1977, ale který má v portfoliu i takové milníky, jako je skvostný debut Led Zeppelin, některé desky Eagles, The Who, Faces, ale také – z jiného břehu – například The Clash. Prostě zkušený chlapík, který ví a umí.

Zpátky k blues

Claptonovu sólovou diskografii už od 90. let tvoří různé pokusy o poměrně neduživý pop, experimenty s tradičním jazzem nebo neurčité mixy bez jasné linie, jako byla právě deska Old Sock (recenzi najdete zde). Je evidentní, že Glyn Johns si položil otázku, v čem je vlastně Clapton nejsilnější a co od něj taky patrně většina jeho fanoušků očekává.

I Still Do

85 %

Eric Clapton

Bushbranch/Surfdog/Universal 2016

A nemohl nedojít k jednoznačnému závěru: Eric Clapton je přece především bluesman. Proto je I Still Do po dlouhé době albem téměř striktně bluesovým. Zdaleka ne tak ortodoxně jako pocta otcům zakladatelům žánru From The Cradle, společná deska s B. B. Kingem nebo dvě alba coververzí písní Roberta Johnsona, ale do téhle linie Claptonovy tvorby jednoznačně patří.

Cale i Dylan

Už otvírák Alabama Woman Blues je hutná verze písničky meziválečného bluesmana Leroye Carra. Do stejné sféry sáhl i v případě songů Skipa Jamese a svého milovaného Roberta Johnsona. Pojal je přitom nikoli pietně, s ostrou elektrickou (slide)kytarou, v aranžmá pak hraje podstatnou roli akordeon Dirka Powella, který se stal vůbec velmi podstatnou postavou desky.

Eric Clapton

Blues se však Clapton drží i v obou písních J. J. Calea, ba i ve vlastní Spiral. Naopak jeho další příspěvek Catch The Blues je vlastně latina v oparu lounge, ale s atmosférou, jakou umí snad jen on. A z verze I Dreamed I Saw St. Augustine má jistě radost i její autor Bob Dylan. Ale i jediný vyložený „pop“ I Will Be There, duet s tajemným hostem, označeným Angelo Mysterioso, dělá tomuhle albu čest.

"Causa" Angelo Mysterioso

Pseudonym Angelo Mysterioso použil George Harrison, když pohostinsky nahrával s Claptonovou kapelou Cream skladbu Badge (1969). Když byla oznámena zpráva, že muzikant téhož pseudonymu bude účinkovat na novém Claptonově albu, nejprve média spekulovala o tom, že se jedná o starší společnou nahrávku s Harrisonem, který zemřel v roce 2001. Zprávu sám Clapton na sociálních sítích dementoval. Následovaly spekulace, že nový Angelo Mysterioso je tedy Harrisonův syn Dhani, skutečně kytarista a zpěvák. Tuto zprávu Clapton ani jeho tým nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil.