Holzmair: 40 %
Měl to být písňový večer, ale byl to spíš omyl. Už prostor Anežského kláštera je pro takový účel nevhodný. A pak, ve světě by šlo vybírat z řady špičkových pěvců, kteří jsou na vrcholu. Proto není jasné, proč padla volba na 62letého rakouského barytonistu Wolfganga Holzmaira. Jakkoli je zkušený interpret, jeho přednes Schuberta, Strausse a Mahlera, doprovázený pianistou Russellem Ryanem, postrádal pružnost, uvolněnost a barevnost. A třebaže s pečlivou češtinou zazpíval i písně Martinů a Janáčka, koncert to byl zapomenutelný.
Repin: 85 %
To ruský houslista Vadim Repin zanechal v Praze hvězdnou stopu. Jeho podání Koncertu pro housle č. 2 Sergeje Prokofjeva bylo přehlídkou jemných technických fines a líbezného tónu, prostě všeho, co toto dílo vyžaduje. Velký symfonický orchestr P. I. Čajkovského, řízený Vladimirem Fedosejevem, doprovázel stejně barvitě. Repin nakonec přidal Paganiniho variaci na italskou píseň O mamma, mamma cara, u nás známou jako písničku o psovi a jitrničce. Orchestr pak zahrál Dvořákovu Novosvětskou, po svém, velmi dramaticky, méně lyricky, ale přesvědčivě.
Alfred: 70 %
Koncertní provedení Dvořákovy neznámé první opery rozhodně patří na festival, zvlášť když vzniká nahrávka. Bude cenná pro badatele, i když umělecká senzace to není. Alfred prozrazuje mladého nezkušeného nadšence, jemuž se před očima vznáší zbožňovaný, leč nedostižný Richard Wagner.
Výsledkem je dílo působící přímo jednotvárně zběsile, přehuštěně, bez melodických nápadů, tedy snad kromě motivku připomínajícího Internacionálu. Tím větší čest Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, dirigentu Heikovi Matthiasi Försterovi, z pěvců zvláště tenoristovi Ferdinandu von Bothmerovi. A přesto Alfred nepřímo stvrzuje Dvořákovu genialitu, když uvážíme, jak autor postupně nacházel jedinečný styl, prolehčený a jímavý. A jak došel až k Rusalce.
