GLOSA: Italské slunce v Dvořákovi nehřálo. Pražilo až moc

  17:55aktualizováno  17:55
Zahajovací koncert letošní Dvořákovy Prahy vsadil na poněkud exotičtější kombinaci Dvořákovy hudby, italského orchestru a německého dirigenta. Sázka ovšem nevyšla, výsledný dojem byl dosti rozporuplný.

Cellista Kian Soltani a dirigent Christoph Eschenbach na zahajovacím koncertě Dvořákovy Prahy | foto: Petra Hajská

Itálie nemá takovou tradici symfonických orchestrů jako třeba středoevropský prostor, nicméně dva z nich – Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia z Říma a Filarmonica della Scala z Milána mají špičkovou úroveň, což dokázaly při různých příležitostech i v Praze.

Orchestra Sinfonica Nazionale della Rai neboli Národní symfonický orchestr Italského rozhlasu, sídlící v Turíně, je ten „třetí“ a tak byl člověk zvědav, jak se v neděli v Rudolfinu popasuje s dvěma dvořákovskými „hity“. Dirigoval v Praze dobře známý, letos 79 letý německý dirigent Christoph Eschenbach, jenž své kvality prezentoval například v abonentních programech České filharmonie.

Tentokrát se to ale celé nějak nepovedlo. Sólový part koncertu přednesl mladý rakouský virtuos perského původu Kian Soltani a to jeho výkon ještě patřil k tomu lepšímu. Možná se v Praze dala slyšet vyzrálejší provedení, nicméně Soltani dokázal svůj vzácný nástroj z konce 17. století rozezpívat s půvabnou jemností a citovostí a rozhodně potvrdil, že je velkým talentem.

Orchestr ovšem působil dojmem, že si nerozumí s ním a především s dirigentem, který jakoby nevěděl, jak z Italů vytěžit co nejvíc ve prospěch Dvořáka, jak ukočírovat jejich temperament, jistou neukázněnost a krotit jejich sklon hrát neustále co nejvíc dramaticky. Výsledek neustále sklouzával k jednostrunné siláckosti, kaňkou byl navíc ošklivý kiks hornisty hned v úvodu.

V Dvořákově Symfonii č. 8, která následovala po pauze, se takový karambol už neopakoval, ale přespříliš intenzivní hraní pokračovalo. Přitom tato symfonie je plná jasu a slunce a člověk se podvědomě těšil na italský citový a spontánní vklad do ní. Jenže slunce krásně nehřálo, ono nesnesitelně pražilo.

Z hlediště se vnucoval pocit, že přemýšlivě založený dirigent jede po úplně jiné koleji, nebo snad „v závěsu“ nadupaného stroje, místo aby ho nějak nasměroval, ukáznil, inspiroval, aby mu jen občas mechanicky nezeslabil, ale skutečně „dělal muziku“. Přitom třeba smyčcová sekce má krásnou hutnou barvu, i další hudebníci naznačili své individuální kvality, určitě by se s nimi dalo pracovat a docílit přijatelnějšího výsledku.

Snad na to Eschenbach neměl dost času, snad Dvořák prostě není „krevní skupina“ tělesa. Pak se ovšem nabízí otázka (jež by ale měla směřovat ještě k minulému vedení Dvořákovy Prahy), proč byla taková kombinace zvolena pro slavnostní zahájení před televizními kamerami, nebo proč třeba program nenastudoval osobně šéfdirigent tělesa James Conlon, jenž by měl lépe „znát své pappenheimské“.

Na závěr jako přídavek zazněla poslední věta ze Symfonie č. 4 „Italské“ od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Publikum aplaudovalo vestoje, což ale v současnosti činí bez rozmyslu téměř na každém koncertě, takže toto gesto dávno ztratilo vypovídající hodnotu.


Nejčtenější

Z Nabarveného ptáčete se odcházelo i v Torontu, píše Daily Mail

Teaser k filmu Nabarvené ptáče

I druhá festivalová zastávka snímku Václava Marhoula Nabarvené ptáče potvrdila, že ne každý divák je schopen přijmout...

Zemřel hudebník Ric Ocasek. Exmanželovi topmodelky Pořízkové bylo 75 let

Hudebník Ric Ocasek s manželkou Pavlínou Pořízkovou na snímku z roku 2009.

Zemřel rockový hudebník a producent Ric Ocasek. Bývalému manželovi topmodelky Pavlíny Pořízkové bylo 75 let. Zpěváka...

PRVNÍ DOJMY: Je Nabarvené ptáče dobrý film? Rozhodně pro to dělá maximum

Teaser k filmu Nabarvené ptáče

O Nabarveném ptáčeti už se ví skoro všechno. Jak se slavně probilo na festivaly v Benátkách a Torontu, že mu jedni...

VIDEO: Dagmar Havlová je zase komička. Na domovní schůzi Vlastníků

Z natáčení komedie Vlastníci

Komedie pro ty, kdo to nezažili. Tak si říká novinka režiséra a scenáristy Jiřího Havelky Vlastníci, která zamíří do...

RECENZE: Film Nabarvené ptáče je pásmo obrazů. I když nádherných

Druhá ukázka z filmu Václava Marhoula Nabarvené ptáče

Coby producentský čin představuje Nabarvené ptáče nesporně událost roku, před níž se sluší hluboce smeknout. Jako film,...

Další z rubriky

GLOSÁŘ: Jak udělat z kanonády hudby a jiná kouzla na Dvořákově Praze

Dirigent Tomáš Netopil v čele Essenských filharmoniků

Po rozpačitém zahájení letošní Dvořákovy Prahy si člověk v prvním festivalovém týdnu rychle spravil chuť. Koncerty...

Virtuózní metalisté Dream Theater připomenou živě svou nejlepší desku

Dream Theater

Bravurní instrumentální výkony, panoramaticky vystavěné skladby a koncerty, nad jejichž provedením se tají dech. I to...

V červnu u nás zahrají Green Day. Rock for People kvůli nim posouvá termín

Green Day

Americká punkrocková kapela Green Day bude hlavní hvězdou dalšího ročníku Rock for People. Festival kvůli nim posune...

Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.

Najdete na iDNES.cz