Osmičlenná parta z Úval produkuje vyloženě zábavnou, nikoliv zábavovou, muziku, a má čich na hity a vděčné slogany, které v písničkách opakuje stále dokola, až se chtě nechtě usadí v hlavě. Je pravda, že někdy je toho slovního kolovrátku až příliš (Svatá pravda, Znamení), ale zkrátka to funguje.
Další věc, která na fanoušky Divokýho Billa zabírá, je jejich naprosto civilní image. I po čtvrtstoletí na scéně v narvané O2 areně máte pocit, že sledujete partu kamarádů, kteří si do obří koncertní haly jaksi mimochodem odskočili z některé z úvalských hospod a teď si plnými loky vychutnávají pocit, kdy hrají pro dav nadšených fanoušků.
