Čtvrtek 28. května 2020, svátek má Vilém
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 28. května 2020 Vilém

RECENZE: Koncert Diany Krall aspiruje na událost roku

  5:02aktualizováno  5:02
Nečekal to asi zdaleka každý. Dokonce ani ten, kdo má Dianu Krall opravdu rád, sleduje ji a byl třeba i na všech jejích předešlých pražských koncertech. Její pondělní vystoupení v pražském Kongresovém centru se totiž lišilo od všeho předtím.

Diana Krall, Praha, Kongresové centrum, 12. 11. 2012 | foto: ČTK

Ne, že by předchozí koncerty byly špatné, naopak. Ale byly tak nějak tradiční, očekávané. To, co předvedla v rámci show k aktuálnímu albu Glad Rag Doll, ji ovšem představilo v úplně novém světle. Můžeme spekulovat, nakolik ji k současné poloze dovedlo manželství s nadstylovým Elvisem Costellem (a tudíž navázání kontaktů s úplně novým muzikantským okruhem) a nakolik "normální" muzikantské zrání. Nakonec to není ani podstatné. Důležitý je výsledek.

Diana Krall, Praha, Kongresové centrum, 12. 11. 2012

A ten byl brilantní. Obklopena skvělou kapelou, ve které se sešla dokonale versatilní rytmika z desky (Dennis Crouch - kontrabas, Jay Bellerose - bicí) se skvělým houslistou (resp. multiinstrumentalistou, také kytara, banjo, ukulele) Stuartem Duncanem, kytaristou Aramem Balakianem a klávesistou a akordeonistou Patrickem Warrenem, byla Diana Krall u klavíru zamilovanou sexy kočkou, dekadentní barovou děvkou, starostlivou mámou i drsnou bluesmankou. To všechno sice uměla vždycky, ale nikdy předtím nešla tolik na dřeň.

Koncert byl především příkladně dotaženým divadelním představením. V něm kromě navýsost přirozené Diany, jež nepochybně vede stejné nebo podobné průvodní slovo pokaždé, ale vždycky poskytne publiku přesvědčení, že je přítomno momentální improvizaci, hraje hlavní roli podoba scény (opona, světýlka, starý gramofon i šantánové pianino v rohu) a projekce, které ilustrují děj písniček.

Diana Krall, Praha, Kongresové centrum, 12. 11. 2012

Ladění večera nalinkoval už jeho úvod. Opona "jakoby" shořela, na plátně se objevil Steve Buscemi a do hudebního podkladu, nejprve playbackovaného, postupně "předaného" kapele, vyvolával do písně When The Curtain Comes Down, která nové album paradoxně uzavírá. Následující číslo We Just Couldn't Say Goodbye uvedlo vše na pravou míru. Právě ono totiž Glad Rad Doll otevírá.

Kapela vlastně nehraje žádný jazz. Samozřejmě, jedná se většinou o populární hudbu z 20. a 30. let, jež byla jazzem kompletně prorostlá, ale v podání téhle party se ocitá zcela mimo standardní hranice. A ať si o tom myslí, kdo chce co chce, nejblíže má ke klasické poloze Toma Waitse, který je ostatně zpěvaččiným oblíbencem a jehož Temptation v takřka "vzorové" verzi na setlistu nechyběla.

Diana Krall, Praha, Kongresové centrum, 12. 11. 2012

Právě při ní na pozadí běžela projekce ze stařičkého fantastického a trošku strašidelného filmu Georgese Méliése, fragmenty jehož snímků se objevily ještě několikrát. (Bylo by tomu tak i bez Scorseseho pětioscarového Huga?) Atmosféru skvěle doplnila i obrazová citace z Langovy sci-fi Metropolis při jedné z nejslavnějších písní programu i alba Lonely Avenue, ve které si užil jednu ze svých minut slávy kytarista Balakian rozvazbenou a přitom dokonale zapadající hrou, vlastně citující (stejně jako v řadě jiných partů) slavnějšího kolegu Marka Ribota, který většinu strun obhospodařoval ve studiu.

A podobně se Balakian odvázal v netypickém, alternativním aranžmá Berlinovy How Deep Is The Ocean (How High Is The Sky), jedné z nejslavnějších položek tzv. "great american songbooku". Ta ovšem patřila do sorty těch písní, kterými byl repertoár z nového alba doplněn z jiných zdrojů. Ať už ze zpěvníku mj. dalšího oblíbence Diany Krall Nata Kinga Colea jako Boulevard Of Broken Dreams, dalšího standardního kusu On The Sunny Side Of The Street nebo Running Wild z filmu Někdo to rád horké, kterou Balakian s akustikou a Duncan s houslemi rozjeli jak Django Reinhardt se Stéphanem Grappellim blahé paměti.

Dvě kapelové půlky koncertu byly odděleny krátkým blokem, ve kterém sama Diana Krall přesedla k rozbřinkanému pianinu, popovídala a zavtipkovala si s publikem a mimo jiné vystřihla titulní písničku alba Glad Rag Doll (na studiové nahrávce ovšem zní jen Ribotova akustická kytara).

Diana Krall, Praha, Kongresové centrum, 12. 11. 2012

Finále před "pokusným závěrem" obstaralo husté blues I'm A Little Mixed Up, po krátké chvilce zdráhání pak došlo na dva přídavky. V první, zvláštní předělávce písně Ophelia od amerického The Bandu, jejíž zařazení překvapilo i největší znalce, se blýskl Stuart Duncan až brutálně zkresleným zvukem houslí. Na dobrou noc nemohlo z alba Glad Rag Doll zaznít nic jiného než Prairie Lullaby, ukolébavka z repertoáru Jimmieho Rodgerse.

Naprosto koncentrovaná a přitom krásně uvolněná hra všech zúčastněných, přirozené frontmanství Diany Krall (včetně jejího zpěvu, který kupodivu jen v pár okamžicích ovlivnilo nachlazení), skvělý výběr repertoáru a jeho úprav včetně několika překvapení, bezchybná a naprosto vkusná a přitom každou minutu zábavná podívaná. To všechno by v této lize mohlo být samozřejmé. Ale není. Kolik tak silných koncertů jsme letos viděli?

Hodnocení 100 %

Autor:
  • Nejčtenější

RECENZE: Jsem sexuální pracovnice, hlásá hrdinka filmu Pátrání po Evě

Točí se při sexu s muži, ve vaně se ženami, když bere drogy či pózuje pro vyzývavé fotografie. Fanoušci na sociálních...

Doba velí zachránit jedince za cenu zničení druhu, tvrdí zpěvák Fanánek

Premium „V září 2001, po spadlých věžích v New Yorku, se říkalo, že svět, jak ho známe, už není. Myslím, že to je slabý odvar...

Na vítěze SuperStar už se sází, šance se dávají spíš Slovákům

SuperStar vstupuje v neděli do živých přenosů – ovšem ve zkráceném režimu dvou večerů, bez přítomnosti diváků a za...

KOMENTÁŘ: Našlapané září všechno spasí. Nebo nás naopak skosí

Pokud se covid-19 v létě uchýlí k ledu, dá se předpokládat, že v září půjdou děti do školy a dospělí si budou muset...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: Obamová se umí prodat. Můj příběh by byl skvělý start kampaně

Pokud by se Michelle Obamová rozhodla vyslyšet volání demokratické strany a kandidovala po boku Joe Bidena na...

Virus se mění pod rukama. Přírodní izoláty se tak nechovají, vysvětluje Peková

Premium Do povědomí širší veřejnosti se molekulární bioložka a viroložka Soňa Peková z laboratoře Tilia dostala pro své neshody...

Svoboda na dvou kolech Čechy láká. Porovnali jsme nejpopulárnější skútry

Premium Skútr, to znamená hlavně svobodu pohybu namísto stání v kolonách. V porovnání s automobilem nabízí levnější a...

Mám už celé krize dost, hyperbola strachu je šílená, říká šéfkuchař Pohlreich

Premium Když vidíte sedět Zdeňka Pohlreicha v úplně prázdné restauraci Next Door v centru Prahy, kde jste si dřív bez rezervace...

  • Další z rubriky

Vesmír má smysl pro humor, to je heslo Jiřího Buriana alias Kapitána Demo

Premium Když se na pódium vyřítí vycpaný podivín ve zlatém oblečení, málo kdo ho dokáže brát vážně. Ve skutečnosti je ale Jiří...

Marek Ztracený odehrál akustický koncert, předehru halového Restartu

Série Živááááky Rádia Impuls pokračovala akustickým vystoupením Marka Ztraceného. Šumavský zpěvák chystá plnohodnotný...

RECENZE: Zadoomané písně Paradise Lost jitří představivost

Na nové desce Obsidian se skupina Paradise Lost vrací k tomu, co jí vždy šlo nejlépe. K drásavým kytarovým riffům,...

Skládání hudby je podivné i nádherné, říká zpěvačka Lenny

Po debutovém albu Hearts s hitem Hello přichází zpěvačka Lenny s novou deskou Weird & Wonderful. Hudebně i textově...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz