Je to tak: Trent Reznor, jediný řádný člen Nine Inch Nails, hudebník s klasickým vzděláním, jehož osobnost dorostla velikosti kultu, si rád dělá věci sám. Za ty poslední roky, roztříštěné hudební (ne)činnosti, získávalo na váze v podstatě jenom jeho jméno.
Argumenty a historky typu: "to je ten úchyl, co si kvůli atmosféře na nahrávání najmul pokoj, kde Charles Manson zavraždil Sharon Tateovou" nebo: "to je ten úchyl, co produkoval Marilyna Mansona" ale nemohly vydržet napořád.
Po podivné a hlavně mizerné kolekci remixů Things Falling Apart to vypadalo, že hudebně už Reznor dodělal. A že to nezmění ani ti nejoddanější fanoušci jeho temné, ale uhlazené verze industriálu.
Deska With Teeth přináší změnu. Je promyšlená, citlivě poskládaná a hlavně: má v sobě výjimečnou atmosféru. Zatímco Reznorovi uctívači a následovníci se většinou topí v nesmyslných nářezech a vyřvaných kytarách, které jdou jedna proti druhé, zatímco ti všichni ze sebe jenom sypou neotesanou agresi beze smyslu, jejich vzor jménem Trent umí dát hudbě tvar.
Právě to je ten důvod, proč už ho nemusíme brát jen jako chlapíka, co byl invenční kdysi, v době, kdy ještě bořila všechny nezávislé hitparády Nirvana. Skutečný nářez je na desce jenom jeden, jmenuje se You Know What You Are? a odkazuje někam ke Skinny Puppy. To mimo jiné znamená, že v sobě přes všechnu zlost a přes všechnu nenávist pořád má to nejdůležitější: melodii. Tohle vlastně platí i o zbytku desky With Teeth.
Ani náhodou není měkká, ale její syrovost, její dekadence, její zloba a její agrese nevzniká z bezhlavého metalového blivu, ale z poctivého budování atmosféry. Nástroj po nástroji. Z toho, jak Reznor střídá ostré a akustické pasáže. Z toho, jak používá samply. Z toho, jak zpívá. Z toho, co zpívá. Reznor se zkrátka vykašlal na monumentální formu á la Pink Floyd, kterou nás nudil na Fragile. Místo toho natočil desku, která zní jako shrnutí všeho důležitého, co se v tvrdé rockové hudbě událo během devadesátých let.
Že to byla dobrá volba, potvrzují i hosti, které si na ní pozval. Bicí původního člena Nirvany a současného zpěváka Foo Fighters Davida Grohla v titulní skladbě a baskytary Twiggyho Ramireze z původní kapely Marilyna Mansona jsou... ehm... no... prostě zabijácké. Pojďme to zjednodušit: ta úplně nejdůležitější věc je, že Trent Reznor dokázal, že pořád umí napsat písničku, která je zároveň zlá a zároveň se skvěle poslouchá. Že nemá problém zadat si s tanečním rytmem a nepůsobit trapně, že nemá problém napumpovat atmosférou tisíckrát slyšené postupy. Když on stáhne všechny nástroje a nechá jenom basu, bicí a zpěv, nezní to jako klišé.
Jsem na konci recenze a jsem na konci desky a stala se strašná věc. Jsem nejmladší v redakci a už i mě přepadla nostalgie. Deska With Teeth totiž stojí mimo čas. Je to esence devadesátek a zároveň je současná. Pokud jste na hlučných kapelách prožili alespoň měsíc života, pohltí vás. Přišel čas uvítat Trenta Reznora zpátky mezi hudebníky, jejichž jméno něco znamená. Ahoj Trente.
NINE INCH NAILS - With Teeth
Vydala firma Universal, délka CD 55:56
Další hudební recenze si lze přečíst v magazínu Filter, jehož první číslo s kapelou Green Day na obálce je k dostání v prodejnách časopisů a denního tisku. - o časopisu Filter více zde
