Jako předskokany si britská trojice přivezla kapelu Nitzer Ebb, kteří patří k oporám industriální hudby. Skupina odehrála slušný set, ale po celou dobu bylo cítit ve vzduchu, že to nejsou oni, na koho se do haly přišlo. Zaplněná plocha a ochozy ožily až poté, co po půl deváté Nitzer Ebb zmizeli z pódia a vzduch začal lechtat pískot a výkřiky očekávání.
Jakmile se objevili David Gahan, Martin Gore a Andrew Fletcher na pódiu, dav je vítal, jako by u nás ještě od sametové revoluce nehráli. Nástup byl o mnoho přesvědčivější než na předcházejícím pražském koncertě loni na Slavii, kdy zpěváku Gahanovi ze začátku trochu drhnul hlas. Na kapele nebyla znát ani únava z dlouhého turné.
A pokud si většina lidí minule ze Slávie odnášela pocit, že Depeche Mode hrají s radostí, museli být spokojeni i tentokrát, kapela hrála ve stejném stylu.
Díky tempu, s jakým se vrhla na úvodní trojici písní z nové desky Sounds of The Universe, jim fanoušci okamžitě leželi u nohou. Nejdříve přišla In Chains, poté Wrong. Pro Gahana nebyl problém přimět všechny k vytleskávání rytmu při dalším songu Hole to Feed nebo ke zpěvu u Walking In My Shoes.
Až na detaily to byla show, jakou jsem už viděli minule. A vadilo to? Ani v nejmenším. Ve složení tři plus dva Depeche Mode opět dokazovali, že pokud na to kapela má, dokáže každý koncert přeměnit v divoký večírek, byť by ji fandové nechali na holičkách, jako když se jim nechtělo Gahana podpořit zpěvem při hitu A Question Of Time.
Jenže když se charizmatický zpěvák zase párkrát obtočil kolem stojanu s mikrofonem, tak je neomylně dostal na svou stranu. Ne ne, tenhle stroj se málokdy zadrhnul, možná zpomalil, než se Gore dostal do tónu, ale jeho dvě balady měly takovou ozvěnu u publika, že se nějaká nedokonalost rychle ztratila.
Za zády muzikantů opět probíhaly nápadité animace Antona Corbijna a pořád bylo na co se koukat. I přes výtku, že by šlo velké plátno používat častěji na záběry kapely, jela tahle továrna na muziku bez velkých řečí (kromě obligátních Dobrý večer a Neslyším vás).
Současné turné novou desku spíše připomene, než představí. Na koncertě z ní zaznělo jen několik písní. Britská trojice si je dobře vědomá, co od ní fanoušci chtějí slyšet především. Hity, které v osmdesátých a devadesátých letech formovaly elektronickou scénu.
Nejvíc se to projevilo při dvacet let staré skladbě Enjoy The Silence. Refrén hřměl ze všech koutů haly a lidé se přitom houpali v kolenou. I Gahan se spokojeně usmíval. Vždyť se díval na hladinu, kterou s ostatními právě rozčeřil. Depešáci prostě vědí, jak předvést skvěle dramaturgicky připravené představení. Postupně nasazují hity, až k těm, které fungují nejlépe.
I díky tomu všemu to nebyly dvě ztracené hodiny. Kdyby mi někdo při posledním songu nabídl, ať jdu za půl roku zase, těšil bych se už cestou z koncertu.
Depeche Mode
Tour of the Universe. O2 Arena Praha, 14. ledna 2010. Pořádala agentura Live Nation.
Hodnocení: 90%
