Tentokrát však s tím rozdílem, že zcela zaplněná O2 arena nemusela polovinu koncertu čekat na tmu, jak tomu bylo na jaře v Edenu. A dále také tím, že synthpopová legenda už tolik nesázela na písně z nové desky Spirit, kterou stejnojmenné turné propaguje.
Zazněly z ní totiž tentokrát jen tři nejsilnější kusy - úvodní Going Backwards samozřejmě hned na začátku, singlová Where’s the Revolution a hlavně „space opera“ Cover Me, jejíž uvedení s neuvěřitelně vygradovaným instrumentálním finále opět patřilo k vrcholům večera. Finální souznění hudby s projekcí, kde Dave Gahan míří ve skafandru ke hvězdám, už jako by překračovalo hranice pouhého hudebního zážitku.
Fotogalerie |
Středeční pražský koncert měl však takových vrcholných chvilek více, po kosmické jízdě s Cover Me to byl především závěr balady Home - jakmile Martin Gore dozpíval, nesla se arénou spontánní ozvěna, jak si celá hala dál notovala hlavní motiv písně.
Úžasný moment zjevně překvapil i samotné Depeche Mode a když diváci ve zpěvu neustávali, přidali se improvizačně také. A možná tak trochu za odměnu pak vyšvihli bezchybně odehranou In Your Room.
Právoplatným finálem večera pak byl poslední přídavek, jak jinak než Personal Jesus. Oproti jarnímu uvedení, kde se hudba trochu slila, zde kapela šlapala jako dokonalý stroj. Skoro se zdálo, že jí lehce plechový zvuk O2 Areny sluší víc než open air Edenu.
Spíše než na poslední desku Spirit sází Depeche Mode v této části šňůry na temné album Ultra, které před jednadvaceti lety dostalo kapelu z krize a dost možná i udrželo Dava Gahana naživu. Zazněly z ní všechny čtyři singly, vedle zmíněné písně Home to byla It’s No Good, která poprvé dostala sedmnáct tisíc diváků do pohybu, skvělá Useless, již doprovodily záběry z ikonického klipu Antona Corbijna a dále Barrel of a Gun. Pátým zářezem Ultra bylo další Goreovo pěvecké sólo, akusticky podaná Insight.
Depeche ModeGlobal Spirit Tour O2 arena, 31. ledna 2018 Hodnocení: 90 % |
Ve dvouhodinové show podala britská kapela téměř bezchybný výkon. A to i přesto, že se Dave Gahan nezdál být plně ve své kůži - i na svůj obvyklý přednes měl tentokrát hlas posazený hodně nízko, po pódiu tolik nekřepčil a nebyl tolik vidět na projekcích. I tak ovšem předvedl dost svých typických kreací a znovu potvrdil, že je zřejmě jediným člověkem na světě, který předvede ptačí tanec a nevypadá u toho směšně. Poctivě pěstěný look vyžilého zplozence pekla si ostatně držel po celý večer.
Možná je jen škoda, že komunikaci s publikem Gahan omezil jen na pár zdvořilostních frází. Vzhledem k tomu, že letos uplyne třicet let od památného předrevolučního koncertu, který u nás kapelu z Basildonu navždy posunul do žánru legend, mohl slůvko ztratit. Ale na druhou stranu proč vzpomínat - Depeche Mode ve středu opět ujistili, že se ani po téměř osmatřiceti letech na scéně nestávají vlastním revivalem a z jejich show stále čiší ta specificky dekadentní depešácká energie.
Setlist: Going Backwards, It’s No Good, Barrel of a Gun, A Pain That I’m Used To, Useless, Precious, World in My Eyes, Cover Me, Insight, Home, In Your Room, Where’s the Revolution, Everything Counts, Stripped, Enjoy the Silence, Never Let Me Down Again + Strangelove, Walking in My Shoes, A Question of Time, Personal Jesus
