RECENZE: Dead Astronauts jako by se za svou hudbu až styděli

Milé, atmosférické, ale až příliš uťáplé, bez osobitosti, šťávy a energie. Zhruba tak by se dalo popsat snažení synthipopového dua Dead Astronauts na albu Silhouettes.

Dvojice Dead Astronauts | foto: Facebook kapely

Americká dvojice Dead Astronauts, jmenovitě skladatel a zpěvák Jared K. Nickerson a zpěvačka Hayley Stewart, se od roku 2012 věnuje zasmušilému syntezátorovému popu. Má evidentně pečlivě naposlouchané a nastudované všechny důležitější kapely v tomto ranku, ale jak nasvědčuje aktuální deska Silhouettes, dosud se jí nepovedlo být něčím víc než jen docela příjemně se poslouchající odvozeninou.

Revivalem, jehož největším problémem je nedostatek osobitosti a jakási plachost, až zakřiknutost. Jako kdyby se Dead Astronauts za své písničky styděli. Největší problém je se zpěvem – Jared K. Nickerson jakožto hlavní vokalista má vzácně nezajímavou barvu hlasu, chybí mu potřebná naléhavost, jiskra, prostě něco, čím by si zjednal pozornost.

Hayley Stewart mu přizvukuje éterickým hlasem, ale ani ona do jinak docela slušných písniček nedokáže vnést potřebné napětí. Výsledkem je, že se při poslechu Silhouettes celou dobu jaksi ošíváte a stále čekáte, kdy se TO stane. Jenže ono se to, bohužel, nestane.

Jedna za druhou defilují skladby vzorně střižené podle žánrových pravidel, zvukově velmi dobře ošetřené. Povětšinou ve středním tempu s důrazem na přehledné melodie. Možná až moc, protože po druhém poslechu o desce víte první poslední a už nemáte moc chuť se v ní dál vrtat a zkoušet vykutat něco, co tu prostě není.

Schází tu hit, který by si zjednal pozornost a zavrtal se do mozku. Opět, celé je to tak nějak moc „hodné“, uhlazené, bez energie. Vrcholem bezradnosti je dvouminutová instrumentálka Lust For You, v níž se neděje zhola nic pozoruhodného a slouží opravdu jen k výplni hracího času.

Silhouettes

Dead Astronauts

Hodnocení: 45 %

S každou další písničkou se pocit jakési nedovařenosti a marnosti toho všeho prohlubuje. Album tone v jakémsi mlžném, mátožném oparu, což byl jistě záměr, ale ve výsledku to jen prohlubuje jeho odtažitost a celkovou ospalost.

Nikde tam bohužel neslyším potenciál do budoucna. Na to, že je Silhouettes teprve třetím řadovým albem, zní dost vyčerpaně a rezignovaně. Rád se budu na případném dalším počinu mýlit, ale nijak intenzivně se po něm, přiznám se, pídit nebudu.