RECENZE: David Koller je nejsilnější, když ho netíží jméno Lucie

Ať už na comeback kapely Lucie nahlížíme jakoukoliv optikou, je evidentní, že opravdu svobodně muzikantsky uvažující a volně dýchající je David Koller na sólové dráze. Čerstvé album LP XXIII to znovu potvrzuje.

Ne snad, že by obsahovala pouze samé zásahy do středu terče, ale je to skutečný obraz toho, jakou hudbu chce Koller v roce 2023 představit fanouškům.

David Koller má vlastní skladatelský rukopis, díky němuž je okamžitě rozpoznatelný. Samozřejmě i díky typickému pěveckému projevu, kdy jako bubeník občas klade důraz na jiné slabiky, než by se podle všech zákonitostí mělo. Jenže díky tomu má jeho zpěv nenapodobitelný rajc, což je patrné hned v úvodní Milence.

V Kaktusu, na jehož textu se podílel režisér, spisovatel a dramatik Patrik Hartl, zase díky věcnému a civilnímu zpěvu dává veršům s vděčnou vztahovou tematikou další rozměr.

Do třetice je tu další milostná skladba My jsme se chtěli. Začíná velmi slibně bubláním analogových klávesových nástrojů, ale vzápětí se zlomí v dýchavičný bigbít s těžkopádným kytarovým riffem, z něhož ústřední slogan „my jsme se chtěli jen a jen milovat“ trčí jak falešné eso z balíčku karet. Z Kollerova zpěvu tlačí v krku knedlík – ta tam je jeho nenucená ležérnost – a refrén „tak snad se to zacelí/zase s tebou v posteli“ je jalový a s každou další repeticí přímo otravný.

LP XXIII

70 %

David Koller

Dál už je naštěstí lépe, Nazí do kaktusů je rytmicky i melodicky rafinovaná písnička se sugestivní atmosférou. A Pouta, jedna z šesti skladeb, které David Koller představil na streamovacích platformách ještě před vydáním desky, je opravdu povedená.

Valivý a přitom chytlavý rytmus a klávesové linky jak od Depeche Mode perfektně připraví půdu na refrénový triumf. V tomto případě do sebe vše zapadlo zcela hladce a beze švů. Vrchol alba bychom tímto měli za sebou, tedy není o čem, jak zní název následující písně, což je typická kollerovka, opět s textem o lásce.

Je-li řeč o slovní náplni, sluší se zmínit, že pět textů na albu napsal spisovatel Jáchym Topol. Dále kromě zmíněného Patrika Hartla přispěli Márdi z Vypsané fiXy, Jan Vávra, Matěj Belko nebo nedávno zesnulý Michal Ambrož, který otextoval působivou Za hranou.

V Planetě bez paměti, jedné z věcí, kterou otextoval Jáchym Topol, Koller připomíná koronavirovou situaci. Skladba společně s klipem byla zveřejněná už v roce 2020, což ale příliš nevadí, neboť verše „sleduj mrtvé ve svém městě/je jich zatím dvacet/nebo dvě stě“ získaly bohužel znovu na aktuálnosti, byť v jiné souvislosti. Celkově je Kollerův aktuální počin podařenou nahrávkou s mnoha silnými místy a naštěstí jen minimem nepotřebné hlušiny.