RECENZE: Dara Rolins v O2 areně tančila, třpytila se a vzpomínala

Pražská show Dary Rolins v O2 areně pořádaná k oslavě jejích loňských padesátin nesla podtitul Největší koncert v životě a podle toho k ní zpěvačka přistoupila. Šlo o představení náležitě nablýskané, plné tance, odvážných kostýmů, sentimentu i hvězdných hostů. Vyprodaná hala dostala to, co očekávala.

V marketingovém světě patří Dara Rolins k nejvlivnějším osobnostem Česka i Slovenska, což dokládá jejích bezmála 700 tisíc sledujících na Instagramu. Mnozí hudební fanoušci k ní však přistupují rezervovaně. Částečně za to mohou předsudky spojené s její minulostí dětské hvězdy, částečně tomu však interpretka lechtivostí svých vizuálů a nezřídka využívaným playbackem přispívá sama.

Narozeninová akce byla i proto tím typem vystoupení, v němž nejde pouze o hudbu. Zpěvaččin tým připravil atraktivní dvoustupňové pódium v pozadí s netradičně kulatou velkou obrazovkou, další dva menší kruhy pak byly nainstalovány po stranách. V centru pozornosti stála někdy osamocená Rolins, jindy jí sekundoval početný taneční doprovod, popřípadě někdo z hostů. Kapelu, vokalistky a smyčcové těleso však diváci spíše tušili, po bocích hlavní scény je totiž halila tma. A zdálo se, že minimálně některé pěvecké linky mohly být skutečně předtočené.

Slovenská převaha

Přestože oslavenkyně žije už dlouhá léta v Praze, posluchači z její rodné země na ni nezapomněli a v hale měli vydatné zastoupení. Když se hostující Tina před svou písní Si sám zeptala, kdo z publika je z Česka a kdo ze Slovenska, druhá varianta podle hlasitosti odezvy zřetelně převažovala – nejspíš i proto, že R’n’B, ze kterého Dara ve svých skladbách vychází, se u sousedů těší podstatně větší popularitě než u nás.

Je na místě konstatovat, že tento žánr ovládá zpěvačka řemeslně dobře, věrohodně a současně. Repertoár koncertu v O2 areně měl však z podstaty události mnohem širší záběr. Chybět nemohly ani mnohé dětské písničky z osmdesátých let a hity z dalších etap její čtyři dekády trvající kariéry. Program se tak natáhl přes dvě a půl hodiny, což lze nazvat kamenem úrazu.

Nástup se povedl, když se po dramatickém příchodu tanečnic a emotivním úvodním videu Rolins objevila na patře pódia v jednom ze svých přiléhavých třpytivých kostýmů se singlem Všetko alebo nič, připomínalo to okamžiky z koncertů zahraničních popových hvězd.

Později se ještě mnohokrát převlékla do podobně blyštivých modelů a předvedla řadu tanečních choreografií. Lehce košilaté projekce sloužily jako kulisa a někdy velká obrazovka zkrátka jen přenášela dění z pódia. Jako vděčné se ukázaly být krátké sestřihy rozhovorů s hlavní aktérkou z různých etap jejího života, úspěch měly především ty s malou Darinkou hrající na notu nostalgie a roztomilosti.

Od Bárty přes Rytmuse až po Gotta

Moment překvapení se ale podařilo zopakovat už jen tehdy, když si k sobě rodačka z Bratislavy přizvala někoho ze zpívajících kolegů. Vedle zmíněné Tiny k nim patřili Monika Bagárová, Tonya Graves nebo Dan Bárta, se kterým jubilantka připomněla funkovou éru Sexy Dancers včetně hitu Slim Jim. Pěvecky to mezi nimi i po letech jiskřilo.

Až frenetický jásot si vysloužila podmanivá skladba Nebe, peklo, raj a podobnou odezvu měla letitá klasika Party DJ, k překvapení mnohých totiž pozvání své expartnerky přijal bouřlivák Rytmus. Došlo i na Karla Gotta, s nímž si Dara zazpívala osudové Zvonky štěstí alespoň jako virtuální duet. Tím pro ni nejbližším hostem byla ovšem její čtrnáctiletá dcera Laura. Hrdá matka se nechala slyšet, že jsme viděli její vůbec první vystoupení, a kde jinde než v O2 areně.

Dara Rolins 50

65 %

O2 arena, Praha
28. ledna 2023

Setlist vzhledem k rozsahu zahrnoval i skladby, které neprošly zkouškou času a spád vystoupení spíše brzdily. Pokud byl ovšem přihlížející ochoten přimhouřit oči nad některými výše popsanými jevy, jako celek šlo o v zásadě zábavnou podívanou. Na rozdíl od některých jiných domácích hudebníků, kteří v poslední době začali prostor O2 areny hojně naplňovat jen proto, aby si odškrtli jakousi metu, totiž měla akce skutečně punc výjimečnosti, nepůsobila samoúčelně.

Blížící se závěr naznačil song Ver mi, při němž se ústřední postava večera zjevila na opačném konci arény a uličkou mezi sedícími diváky procházela zpět k hlavní scéně. Tím posluchače efektně přiměla k tomu, aby vstali ze sedadel a finále plné padajících konfet a pestrých barev s ní euforicky protančili. „Uvidíme se na mých šedesátinách,“ vzkázala při loučení aplaudující hale.