Vykročil za hranice operního zpěvu k jedinečnému projevu lidské integrity. Večer držel od prvního tónu pevně ve svých rukou, ve své režii a ve svém kouzlu. S diváky jaksepatří zatřepal.
Trubadúr ve stejnojmenné Verdiho opeře přichází na scénu zdálky. José Cura vstoupil do sálu ze vzdáleného hlavního vchodu a využil celé délky Smetanovy síně, aby zpíval mezi diváky na dotek a na pódium dokráčel právě s vrcholem árie. Jen co dozpíval, bryskně se ujal taktovky a jasně ukázal, že jeho večer je osobitá, originální show. Když převzal orchestr FOK dirigent Tulio Gagliardo v Intermezzu z Leoncavallových Komediantů, pěvec si přinesl na scénu židličku: decentně využil orchestrální mezihru k soustředění sebe i na sebe, na svůj stěžejní výstup Cania: Vesti la giubba - navlékni halenu, lidé si zaplatili - bav je!
To jsem já, bavič, říká rád José Cura. Do svého večera zařadil tenorové hity, ovšem bez fraku, bez motýlka, bez manýr. Neokázale, s plným prožitkem chvíle, bez předvádění. Cura nesází na ukázky, jak dokáže vypálit výšky, ale klade důraz na hudbu: Teď jsme tady, abychom spolu hudbu prožívali. Budu vám zpívat, budu vám hrát a vy pozorně poslouchejte. A pak se klidně obrátí k publiku zády a sleduje sólo klarinetu, když převzal jeho melodii. Navodí soustředěný poslech a hráče donutí pozorně hrát. Proměna orchestru během večera byla markantní - rutinní povinnost i rozkolísaný nástup přešly postupně k soustředěnému a procítěnému přednesu všech symfoniků.
|
JOSÉ CURA |
Curovi uvěříte každou notu, i kdyby nebyla jak z učebnice krásného zpívání. Jeho virtuozita pochází z porozumění roli, jeho dikce tónová podléhá významu sdělení, ne prázdnému efektu výšek. Cura rozestavěl do stěžejních bodů večera hlavní tenorové hity z oper Verdiho, Pucciniho a Meyerbeera, ale přesto centrem jeho vystoupení byly melodie spjaté s jeho domovinou. Nejen novodobé písně, ale hlavně argentinská hymna Píseň k vlajce. Zpívá ji s ohromným nasazením, a celou ji dokonce zopakoval v naprostém závěru, prý napoprvé dojetím zkomolil text.
|
Rozhovor s Josém Curou čtěte ZDE. |
To jsme nepostřehli, ale znatelný byl rozdíl v kalibru všeobecného nadšení. Umění přídavků Cura ovládá. Ukázal, že je okouzlující písničkář s kytarou, a zazpíval beatlesovské Yesterday, na rozloučenou zanotoval Pinkertonovo Addio z opery Madame Butterfly, a když nepřestal bouřit sál, elektrizoval Calafovým Nessun dorma s vítězným Vincero!!! Curův interpretační ponor je hluboký a niterný, umí naplno předvést, co umí jako operní tenor, dirigent, hráč na kytaru i písničkář. S José Curou projdete bleskovou kúrou empatie - i zatvrzelá srdce roztají dotekem hudby a jeho hlasu.
 José Cura. |
 José Cura. |
 José Cura. |
 José Cura. |
 José Cura. |
