Ředitelka festivalu Zlata Holušová a šéf Vítkovic Jan Světlík
Od odpoledne se nad Ostravou stahovala hustá mračna. "Tady to nedopadne dobře, tady se něco stane," říkal si jeden společně s Ješkem z Vartenberka z Noci na Karlštejně. Vítr ale nakonec mraky rozehnal a všech 22 tisíc návštěvníků, kteří si přes neúčast hlavní hvězdy Björk cestu do Ostravy našli, si mohlo spokojeně užít prvního večera festivalu. Který se letos dostal do pozice nezpochybnitelného lídra podobných akcí v Česku. Pokud se tedy nestane něco nepředpokládaného.
Dlouholetému návštěvníkovi Colours dělá zprvu trochu problém se zorientovat v novém prostoru a pozvolna si zvyká na takové zdánlivé detaily jako je hrubý štěrkový povrch na hlavních plochách. Ne nadarmo ostatně pořadatelé v předstihu doporučovali pevnou obuv, v té je tu o poznání příjemněji. Také najít svoje kdysi oblíbené stánky je poněkud zdlouhavé, ale hledání bylo doposud skoro vždy korunováno úspěchem.
Vlasta Redl s kapelou
Ve čtvrtek ten nejlákavější program probíhal na obou hlavních scénách, vzdálených od sebe pár desítek metrů, ale dramaturgicky samozřejmě prostřídaných tak, že se "hluk" vzájemně neruší. Z pár domácích interpretů, kteří během večera konkurovali zahraničním hvězdám, jednoznačně nejvíc uspěl, očekávaně, Vlasta Redl, který se svou kapelou na scéně určené domácím účinkujícím doslova "zaplnil barák".
Prvním "velkým" účinkujícím na hlavní scéně byl krátce po osmé a oficiálním zahájení festivalu Rufus Wainwright. Syn z "dobré rodiny" připomněl tvorbu svých příbuzných, matky, písničkářky Kate McGarrigle, otce, písničkáře Loudona Wainwrighta III., i dědečka své dcery Leonarda Cohena. Ostatně právě Rufusova interpretace Hallelujah je, i podle sledovanosti na internetu, asi jeho nejslavnějším počinem.
Rufus Wainwright ovšem samozřejmě zpíval hlavně vlastní písně, "artificiálně" vyjemnělé, s oparem wildeovské dekadence, tolik blízké řadě umělců, kteří to ve svém intimním soukromí "hrají na obě strany". Hudba z aktuálního alba Out Of The Game (ukázky zde) ale kupodivu působí poněkud silněji z nahrávek než v živém provedení. Jakkoli samotný Wainwright je jako přirozený showman zdařile navazující kontakt s publikem výborný.
Zatěžkávací zkouškou ostravského publika bývá už téměř každoročně alespoň jedno vystoupení z oblasti hudby, která se obvykle na velkých open air akcích nehrává. V minulosti si nicméně naprosto získali publikum jak impresionistický jazzman Jan Garbarek, tak minimalista Michael Nyman. Letos byl do podobné pozice pasován avantgardní smyčcový Kronos Quartet v programu Uniko společně s finskými hudebníky, akordeonistou Kimmem Pohjonenem a elektronikem Samulim Kosminenem.
Kronos Quartet & Kimmo Pohjonen
I když program, a rovnou můžeme klidně říci "představení", nepostrádal silnou vizuální složku, jíž dominovala hra světel, přece jen se sedmidílná suita pro řadu diváků stala poněkud velkým krajícem k rozkousání. Colours of Ostrava si jistě mohou přičíst k dobru, že sledují ve svém programu i žánry, které jinde k slyšení nejsou, ale tomuto druhu soudobé hudby přece jen sluší alespoň o něco komornější prostředí.
Industriální prostor bývalých dolů a výhled z hlavního pódia přímo na těžní věž naopak dokonale slušel skotským Mogwai, prvním z těch, kteří na sebe vzali nevděčnou úlohu náhradníků za Björk. Obstáli ale více než se ctí. Jejich kytarové stěny, prý "postrockové" (kdybychom chtěli škatulkařit, stejně "postrockoví" by pak museli být třeba i Sonic Youth nebo, zabrousíme-li ještě hlouběji do historie, Velvet Underground), skvěle s prostorem korespondovaly a ačkoli pánové na pódiu rozhodně nejsou žádní showmani, rozehřáli postupem noci stále prochladlejší hlediště jak se patří.
Lidé tancují u jedné ze scén v dolní oblasti Vítkovic.
A totéž se podařilo ve finále večera izraelským "trancařům" Infected Mushroom, druhým náhradníkům za nemocnou islandskou princeznu. Stavba večera, která už je na Colours zažitá a do závěru často klade hudbu k rozhýbání kostí těsně před odchodem do spacáků, opět potvrdila svou logiku. Na soupisku hlavní scény navíc přivedla další jméno, které by na jiném nadžánrovém festivalu živořilo v nějakém "tanečním stanu". A to se také počítá.
V pátek se program festivalu rozjíždí naplno. V provozu budou už i vedlejší scény, bude se "workshopovat", hrát divadlo, koukat na filmy, diskutovat. Z hudebních lahůdek čekají návštěvníky například Bobby McFerrin, Antony and the Johnsons, The Flaming Lips, z domácích hvězd například Lenka Dusilová, Dan Bárta nebo Bratři Ebenové. A pokud v těchto chvílích vyrážíte z domova, nezapomeňte si přibalit pevnou obuv, na noc teplé oblečení a, jistota je jistota, pláštěnku.
