Colours of Ostrava 2014: Robert Plant
Plantovi je pětašedesát, má vyděláno na několik životů dopředu a kdyby dal na prosby milionů fanoušků na celém světě a nijak tajená přání svého někdejšího parťáka Jimmyho Page, stačilo by dát na jednu šňůru dohromady staré Led Zeppelin a vydělat tolik, že by si mohl koupit půlku zeměkoule. Ale on na to kašle, nechce se opakovat, a přestože fanoušky nenechává odejít ze svých koncertů, aniž by slyšeli staré zeppelinovské pecky, dělá z nich vlastně něco úplně jiného.
Skin Tyson
Základ Plantovy současné kapely The Sensational Space Shifters tvoří kompletní složení skupiny JuJu, kterou vede kytarista Justin Adams s africkým zpěvákem a virtuosem na jednostrunné housle riti Juldehem Camarou (v Česku jsme ji viděli před dvěma lety na festivalu Blues Alive). Podstatnou posilou je další kytarista a - Plantovými slovy - "král psychedelie" Skin Tyson. Tenhle pralesní muž skvěle zvládá nejen tvrdé hardrockové riffy a atmosférické zvukové čáry, ale i bluesovou hru bottleneckem, což je pro program tohoto projektu dost podstatné.
Nadhled, který je v Plantově hudbě obsažen, zároveň souvisí s jeho ponorem do dvou vzájemně propojených žánrů. Jednak do blues, jednak do africké hudby, kterou si zamiloval už někdy před dvěma desítkami let. Proto v bluesových coververzích, jako je třeba Howlin' Wolfova Spoonful cituje další standardy téhož okruhu, a proto má odvahu vprostřed jednoho ze svých největších hitů a finálovce koncertu Whole Lotta Love kapelu utnout v hardrockovém běsnění a vpustit dopředu Camaru se sólem na riti.
Robert Plant a Juldeh Camara
Jedna věc jsou hity Led Zeppelin a bluesové standardy (což je samozřejmě v případě takových kusů jako Babe, I'm Gonna Leave You jedno a totéž), druhá nové věci z na září připravované novinky lullaby and... The Ceaseless Roar. Písničky Rainbow a Little Maggie jsou vlastně ideálním propojením toho, co kapela může nabídnout: rockového ajfru, africké hypnotičnosti a moderních britských groovů. Že ta deska bude lahůdka je evidentní.
Ale aby nebyla řeč jen o Plantovi (i když celý den ovládl, nejprve očekáváním ve vzduchu, pak samotným koncertem a nakonec nutností nechat to v sobě všechno uležet a nerozptylovat se něčím jiným), i třetí den Colours of Ostrava nabídl spoustu dobré hudby.
Ólafur Arnolds
Už za odpolední sluneční výhně to velmi příjemně rozbalili a část publika roztančili The Chancers, v jiném směru si doslova na lopatu posadila shluk pod pódiem Bára Hrzánová s kapelou Condurango, před sluníčkem se leckdo šel schovat do Gongu na tiché a spíš vážnější koncerty Ira Iarly Ó Lionáirda s Leem Abrahamsem či islandskoého klavíristy Ólafura Arnoldse.
Chet Faker
Až při konečném součtu bude někdo hledat nejpádnější důkaz čichu dramaturgie Colours na to, co bude "fungovat", rozhodně dojde ke jménu Chet Faker. Pořadatelé jej zasmlouvovali ještě před vydáním desky a rozjezdem úspěšného evropského turné. Jeho sláva od té doby narostla geometrickou řadou a důsledkem bylo, že se pod scénu Fresh, na které vystoupil, nemohli zájemci vejít.
Chet Faker
Faker odehrál část koncertu sám, na některé písničky, včetně novinek, které nejsou na albu, si přizval bubeníka a kytaristu, sám kromě elektroniky ovládal hlavně elektrické piano. Ale dominantou jeho hudby je skvělý zpěv a opravdu krásné písničky, ve kterých elektronické bublání podkresluje emotivní melodie. Tohle byl přesný zásah do černého.
"Královna africké hudby" Angélique Kidjo zůstala kousek za očekáváním, zdá se, že její afropop je možná až příliš uzpůsoben evropským uším. Její show je pěkná a pěvecká procházka v publiku byla fanoušky oceněna, ale celý blok proplul kolem bez výraznějšího zásahu. Což platí kupodivu i o Johnu Grantovi, který je sice sympatická postava, ale jeho výraz nebyl dalek uspávači hadů. Možná ale jen byl, po úmorném dni, se svými rozervanými baladami, v nepravý čas na nepravém místě.
Angélique Kidjo
John Grant
Ani závěrečný den Colours of Ostrava návštěvníky neošidí o lákavá jména. Už odpoledne přiláká pod hlavní pódium John Butler Trio, večer bude ve znamení The National a Johna Newmana. Z českých hvězd asi nejvíc fanoušků přilákají Chinaski, kteří zahrají na Colours poprvé. Hodně zajímavé hudby ale bude i na menších scénách. Ostatně jako vždycky.
