COLOURS DEN TŘETÍ: Expedice Axela Thesleffa a nachlazená LP

Pátek byl ve znamení severského přístupu k věci, Norové Kings of Convenience plaše opanovali hlavní scénu a finský producent Axel Thesleff rozprostřel fascinující hudební obrazce. Genderově to vyvážila zdivočelá holka od vedle LP.

V recenzním shrnutí prvního dne Colours of Ostrava bylo zmíněno, že americká kapela Modest Mouse na pódiu působila introvertně, uzavřeně do sebe, ale co je to proti norské dvojici Kings of Convenience.

Plašší norští chlapci se španělkami stydlivě přišli na jevistě a do mikrofonu špitli: „My jsme Kings of Convencience a tohle jsou naše deštníky,“ poukázali na ochranu před sluníčkem. A spustili své křehké, snivé folkové skladby, postavené na niterných melodiích a lahodném dvouhlasu.

Zazněly skladby jak z aktuálního alba Peace of Love, tak i starší věci z raných alb Quiet Is the New Loud nebo Riot on an Empty Street. V jedné chvíli Erland Oye podotkl, že jak vidíme, jde o velice skromnou, nenápadnou kapelu. „Máme dvě kytary, což nám stačí. A pozor, teď přijde nejdramatičtější část našeho vystoupení, kdy si je vyměníme.“ Dalším „akčním“ momentem bylo, když dvojice vyzvala publikum, aby je při jedné skladbě doprovázela luskáním na prsty a posléze nesměle poděkovala za to, že se na chvíli stalo rytmickou sekcí zvuku kapely.

Kings Of Convenience

70 %

15. července 2022

Posmutnělý severský humor, melancholická atmosféra, třpytné písničky, připomínající Simona a Garfunkela blahé paměti, to vše by asi fungovalo lépe někde v komornějším prostředí, na velké stagi se ti dva trochu ztráceli. Přesto si dokázali zjednat respekt a když Erland Oye uznale poznamenal na adresu všech, kteří předchozí den neprchli před lijákem z The Killers, že jsou praví festivaloví bozi, odměnou mu byl velký aplaus.

LP na sebe nechala čekat, před jejím setem měl ještě k publiku urputnou promluvu ledový muž Wim Hof, který v rámci svého vystoupení i zazpíval, což mimochodem rozhodně nebylo třeba.

Napjaté čekání na hlavní páteční hvězdu utnula reprodukovaná hitovka Where Is My Mind od Pixies a pak už se za halasného jásotu dostavila samotná LP, tedy Laura Pergolizzi. Bohužel se na jejím výkonu poněkud podepsala zdravotní indispozice, zpěvačka se potýkala s nachlazením a v důsledku toho byl také její set poněkud zkrácený.

Hned zkraje nasazenou zpěvnou Girls Gone Wild ale měla početný dav pod sebou na lopatě. LP je hvězda a není. Je charismatická, přitom působí jako obyčejná holka od vedle. Nezpustíte z ní oči, přitom to „objektivně“ vzato není plakátová krasavice.

LP

75 %

15. července 2022

Ale je uhrančivá a tak ohromně svá. Dokázala najít funkční kombinaci popové sdělnosti, folkové rozjímavosti a rockového drajvu. Ve spojení s jejím za normálních okolností znělým, barevným hlasem a zcela přirozeným pódiovým projevem nelze nic jiného než si to celé užívat. Kdo chce jen tančit, může. Kdo chce vnímat, co LP sděluje, přijde si rovněž na své. Své taky udělal skvělý zvuk a rovněž spolehlivě pracující doprovodná kapela.

Set finského skladatele a producenta Axela Thesleffa byl přesně tím zážitkem, kdy jdete na něčí vystoupení s tím, že si chvíli omrknete, co a jak, případně půjdete dál, a po několika minutách se přistihnete, že se vám nechce nic než hltat každý další tón. Hudba vás pohlcuje stále silněji, obklopuje vás a není možné s tím dělat.

Axel Thesleff

85 %

15, července 2022

Thesleff je mistr nálad, nehrál písničky, ale zval na hudební pouť, fascinující cestu plnou zákrut, zvratů, údolí, výšin a zátočin. Chvílemi byl ambientně zasněný, jindy jeho ostré polámané beaty neměly daleko k drill’n’bassovým vrtačkám. V jeho hudbě je pevný řád, koncepce, kopec emocí. Je čirá jako finské jezero, zvrásněná a majestátní jako hora. Plná úchvatných melodií, zvukové a aranžérské rafinovanosti a hravosti.

Axel Thesleff přivezl do Ostravy aktuálně vydané EP Take Me Here a bude velmi podnětné sledovat, kam se ve své precizně formulované hudební vizi bude dále posouvat. Každopádně šlo o jeden z nejsilnějších hudebních zážitků letošních Colours.