Energický a nabitý byl závěr díky skvěle vystavěné dramaturgii posledních hodin, která od zmíněné show dámy i divoženky Jany Kirschner, eskalovala přes chytlavé melodie dua Sofi Tukker, hypnotického Dpr Iana až po zcela pohlcující show Chainsmokers, před kterou se snad musí uklonit i ti, co brblají, že právě interpreti jako tahle americká dvojka posouvají Colours dál a dál od jejich původní myšlenky.
POZDRAVY Z OSTRAVY: Boj o přežití i hod na dildo. Jak se zabavit na Colours trochu jinak |
Jenže to není pravda. Colours jsou nadále (možná dokonce víc než dřív) o barvách a kontrastech, které se jednou ročně promísí a splynou, aby se do paměti návštěvníků zapsaly jako čtyři dny radosti, svobody a poznávání. Bolavé nohy totiž vždycky znovu ožijí, peněženka naplní a pachová stopa toitoiek opustí čichový rejstřík, aby v člověku zanechala to hezké a podstatné.
Přičemž tím nejpodstatnějším letos bylo zajistit takový ročník, který by byl důstojným a srdečným rozloučením s duchovní matkou celé akce, jeho zakladatelkou Zlatou Holušovou. A to se povedlo.
Díky Zlato!
Je to dvacet tři let, co tehdy učitelka českého jazyka a rozhlasová redaktorka snila o tom (jak sama uvedla), že jednou Colours dovede do jejich stávající podoby.
Čtvrtý den Colours 2025 – The Chainsmokers a další |
A to se díky tvrdé práci, její i jejího týmu povedlo. Stejně jako se uměl správnými lidmi obklopit Jiří Bartoška, dokázala to i Holušová. Seč to rozhodně nebyla cesta bez překážek a slepých uliček.
Colours dovedla do úplné dospělosti, hodlá se věnovat práci na Srí Lance, a tak nezbývá než poděkovat za všechnu tu energii, světlo a radost, co festivalem do světa vyslala. Tuším, že realizační tým okolo Filipa Košťálka, Petry Řezníčkové a Jana Jírovce na tyto její snahy naváže. Nová kapitola to sice bude rozhodně, všichni ji budou pečlivě sledovat, ale dramatické scénáře některých o tom „jak to tady proboha bude vypadat bez Zlaty příští rok“ bych prozatím hodila do koše.
POZDRAVY Z OSTRAVY: Letos s festivalem už fakt končím. Ale příští rok přijedu zas |
Všichni víme, že roky mezi dvacítkou a třicítkou umí být všelijaké: bujaré, formující i náročné. Tak hodně štěstí a hlavně fajn lidi – barvy jsme na těch pár dní v Dolních Vítkovicích my všichni.
Ať už spíte v hotelu nebo stanu, nosíte plínky, lítáte po jevišti, jste prezident nebo třeba klidně jen pán, co se snaží ve dvě ráno v Ostravě ulovit nikotinové náplasti (zdravím!)
Jak říkali Chainsmokers po intenzivních čtyřiceti minutách své show – tohle byla jen rozehřívačka. Třeba to budou mít Colours stejně.
Přeju rychlou rekonvalescenci a fajn léto.
Příští rok pa.
