A právě to mě zavedlo včera, nesoucí se davem z energického vystoupení Shaggyho na stejně vysluněného „náhradníka“ Marka Ambora, k úvahám nad typologií festivalových návštěvníků–hejtrů. V nějakou chvíli jsme jím totiž, přiznejme si, byli všichni. Každý jsme někdy stáli odpudivě dlouhou frontu na záchod nebo pivo. Před každého z nás si někdy někdo prostorově dominantnější stoupl v davu a zapálil cigáro. Každému prostě někdy nebo něco narušil to jeho právo „na festivalovou pohodu“.
Prvním typem budiž hejtr z principu, kterého můžete znát i z jiných než festivalových luh a hájů. Ještě ani nevystoupil z vlaku a už na sítích proklíná dramaturgii, zvuk, záchody, atmosféru i počasí. V tramvaji do areálu spolunávštěvnici s pytlíkem plným těhotenské nevolnosti poradí, ať už to dnes radši nepřehání... Na Shaggym ještě dává oči v sloup, co že to za pána sem pořadatelé přivezli, aby si však nakonec nechal srdce zjihnout „náhradníkem“ Markem Amborem, kterého však ještě včera ve facebookové diskuzi označil za jasný důkaz totálního úpadku festivalu.
Sting s třicetičlenným týmem, Iggy Pop i hvězdy z Asie. Colours of Ostrava začíná |
Typ druhý: nostalgik. Pamatuje si festival z dob, kdy o něm snad nevěděla ještě ani Zlata Holušová. Tehdy tu podle něj „ještě hrála opravdová muzika“. A svět byl samozřejmě v pořádku. Na všechno nové se dívá s lehkým opovržením a má připravený nekonečný zásobník historek z éry „Černé louky“, o které se dělí, kudy chodí. Letos přijel samozřejmě naposledy. Stejně jako loni.
Třetím typem je odborník na zvuk. Na koncertě nervózně obchází zvukařovo stanoviště a se založenýma rukama hledá možná něco, co neslyší ani kosatky. „Tohle teda úplně zabili,“ říká všem okolo a když to nemá komu říct, jde to napsat na sítě. Kde samozřejmě v rychlosti stihne pohrdnout i těmi, co si chválí, jak skvěle to znělo pod pódiem... Schválně si projeďte diskuze o včerejším koncertě Stinga, zástupců této kategorie tam najdete hned několik, chtěli byste-li se seznámit.
No a pak je tu typ čtvrtý: věčný pesimista, pro kterého bude vždycky všechno daleko, fronta na langoš až do Brna, voda moc tekutá, pódium nízko a tak dále. Přesto ho najdete na každém festivalu, možná s ním dokonce spíte ve stanu — na fotku však žádnou nepohodu nepustí, ze ty prachy!
Holušová skončí jako ředitelka Colours of Ostrava. Předala jsem, co jsem mohla, řekla |
Ruku na srdce, každý jsme někdy byli jedním z těchto zázraků. A je to úplně v pohodě, jsme jenom lidi. Přeju ale každému z nás, aby nás to občasné alterego neobsadilo na moc dlouho a kolovalo třeba zas o dům dál. Protože, když už nebudeme hledat hlavně radost na těchto akcích – tak kde jinde?
Protože jsem ale novinářka a upozorňovat na nedostatky mám v popisu práce: jsou tu za mě dvě věci, které by bylo fajn doladit. Na toalety už večer nešlo přes čekající davy skoro vidět a i má roky prověřená místa, která běžně zejí prázdnotou, praskala ve švech. A pak by taky bylo fajn srovnat trochu zmatečnou komunikaci ohledně vnášení jídla do areálu. Něco jiného se píše na webu a něco jiného tvrdí správce na sítích.
Tak zas zítra.
