Vzkříšení v Rudolfinu. Zleva Raffaella Milanesi, Julia Lezhneva, Václav Luks,...

Vzkříšení v Rudolfinu. Zleva Raffaella Milanesi, Julia Lezhneva, Václav Luks, Francesca Ascioti, Topi Lehtipuu a Luigi De Donato | foto: Petra Hajská

GLOSA: Když anděl na koncertě udolá ďábla nejen v ději, ale i zpěvem

  • 0
Soubor Collegium 1704, věnující se převážně barokní hudbě, zahájil letošní sezonu provedením Händelova oratoria La Resurrezione (Vzkříšení). A zahájení to bylo efektní, třebaže tato skladba není tak populární jako některá jiná díla barokního mistra.

Oratorium La Resurrezione spadá do rané fáze Händelovy tvorby, do doby, kdy mladý skladatel odešel z Německa a pobýval v Itálii, kde mohl díky podpoře vlivných mecenášů sbírat zkušenosti a rozvíjet svůj talent, který pak naplno zužitkoval v Anglii. Poprvé zaznělo roku 1708 v Římě, městě, kde opera nesměla být provozována, a proto se oratoria s dramatickým dějem těšila velké oblibě.

Jak název napovídá, La Resurrezione zpracovává události od Velkého pátku do velikonoční neděle z pohledu svědků, či spíše svědkyň - Marie Magdaleny a Marie Kleofášovy, které najdou otevřený hrob a vedle něj mladíka v bílém rouchu. Kromě nich vystupuje v díle i svatý Jan a něco jako operní oživení do něj vnášejí postavy Anděla a zvláště Lucifera, které symbolizují střet světla a tmy. Lucifer je vybaven grandiózními a virtuózními áriemi, předjímajícími skladatelovy pozdější vrcholné počiny. Händel se v této fázi stále ještě učil, jak pracovat s nástroji, jak vytvářet zvukové kombinace a efekty, jak vést melodii, ale rozhodně stvořil pozoruhodné dílo.

A to na čtvrtečním koncertě v Dvořákově síni Rudolfina zaznělo na výborné úrovni, dirigent Václav Luks nepolevoval v péči o sebemenší výrazový detail, což je důležité, protože přes všechnu Luciferovu „snahu“ o rozvrat převažuje v textu duchovně hloubavá nálada a skutečné operní kontrasty třeba v povahách postav tu přece jen nejsou. V četných sólových instrumentálních partech své kvality předvedli členové ansámblu.

A co víc, i pěvecky se podařilo dát dohromady dobré obsazení. Ruská sopranistka Julia Lezhneva sice postavou připomínala malého andílka, ale hlasově byla dramatickým a patetickým Andělem, důstojně čelícím Luciferovi. Toho zpíval italský basista Luigi de Donato, a třebaže měl na sobě blyštivé sako a na hlavě copánek, jeho zpěvu chybělo skutečně ďábelské charisma a bylo znát, že extrémní náročnost partu mu dává zabrat. V uších mnohem víc utkvěla italská mezzosopranistka Francesca Ascioti, která partu Marie Kleofášovy dodala nejen krásnou jedinečnou hlasovou barvu, ale i hlubokou niternost a jakousi lidskost. A také další Italka, sopranistka Raffaella Milanesi, která svým menším hlasem doslova prožila part Maddaleny, čili Máří Magdaleny. Své rétorické schopnosti uplatnil v Janových promluvách finský tenorista Topi Lehtipuu.

Sezona souboru pokračuje v listopadu koncertním provedením opery Arsilda od Antonia Vivaldiho, v prosinci zazní vrcholné dílo Georga Friedricha Händela Mesiáš a připraven je i silvestrovský koncert s názvem Festa italiana.