Mezi nimi je i londýnský Philharmonia Orchestra, jehož je v současnosti doživotním čestným dirigentem. Na koncertě 12. září doprovodí německou houslistku Carolin Widmannovou v Houslovém koncertu Albana Berga a poté přednese Symfonii č. 9 Franze Schuberta.
Tento orchestr vznikl v Londýně v roce 1945 pro potřeby nahrávání gramofonové firmy EMI, a to především z mladých hudebníků, kteří se právě vrátili z vojenské služby ve válce. Aktivity tělesa však záhy přesáhly nahrávací studio. Od roku 1995 má koncertní základnu v Royal Festival Hall. V současnosti ho vede Esa-Pekka Salonen.
Postavili se nacistům
Christoph von Dohnányi je tak trochu živou historií dvacátého století. Jeho vlastní rodinu poznamenal tragický vývoj, který nastoupilo Německo ve třicátých letech minulého století. Sám Christoph o těchto zážitcích nikdy příliš nemluvil, události však popisuje kniha, která vyšla předloni v New Yorku.
Pod názvem No Ordinary Men ji napsali historici Elisabeth Siftonová a Fritz Stern, kteří se zaměřili na činnost Hanse von Dohnányiho, otce pozdějšího dirigenta, a jeho švagra, pastora Dietricha Bonhoeffera. Hans von Dohnányi byl známý německý právník, který se nenechal poblouznit rétorikou nacistů. Šokovalo jej pohrdání právem, kritizoval pronásledování Židů, a některým dokonce pomohl uniknout z Německa. V březnu 1943 se připojil ke spiklencům kolem důstojníka Henninga von Tresckowa, kteří se pokusili umístit výbušniny maskované jako lahve s likérem do Hitlerova soukromého letadla, jež mělo vzlétnout ze Smolenska. Jenže tak jako všechny ostatní atentáty na říšského vůdce, i tento se nepodařil. K explozi vůbec nedošlo.
Ani ne o měsíc později byl Hans zatčen a později esesáci odvedli i jeho manželku Christinu. Synovi Christophovi bylo tehdy třináct let. Zatímco matka se po čase vrátila, otec zůstal uvězněný a v dubnu roku 1945 byl v koncentračním táboře Sachsenhausen popraven. Jeho švagra, rovněž zapojeného do odboje, potkal stejný osud ve Flossenbürgu.
Po válce se Christoph spolu s bratrem Klausem rozhodli z úcty k otci stát rovněž právníky a pomáhat budovat nové Německo. Ale zatímco Klaus později nastoupil dráhu politika, a dokonce se stal starostou Hamburku, Christoph se obrátil k hudbě a v Mnichově vystudoval kompozici, dirigování a hru na klavír. Dospěl k závěru, že Německu může pomoci i obnovením hudebního života, a to zvláště podporou moderní hudby, kterou nacisté zatracovali.
Roku 1952 odešel do Spojených států, kde žil jeho dědeček, původem maďarský skladatel Ernst von Dohnányi. U něj pokračoval ve studiu, pracoval také s Leonardem Bernsteinem v Tanglewoodu. Pro začátek odmítl lákavé nabídky přímo z Ameriky a vrátil se do Německa. Stal se asistentem Georga Soltiho v opeře ve Frankfurtu, kde se koncem šedesátých let stal šéfem. V letech 1977 až 1984 vedl Státní operu v Hamburku. Na obou místech se snažil najít rovnováhu mezi tradicí a moderním pojetím hudebního divadla. Poté už následovalo angažmá v Clevelandu, které převzal po Lorinu Maazelovi.
Orchestr v té době ještě mohl hodně těžit ze slavné éry Georga Szélla, který ho vedl od konce druhé světové války až do své smrti roku 1970 a pozdvihl jej na vysokou úroveň. Však také Dohnányi jednou sarkasticky poznamenal: „Odehráli jsme skvělý koncert a Georg Széll pak měl skvělou kritiku.“
Nicméně Dohnányi během téměř dvacetiletého působení držel kvalitu a pověst Clevelandského orchestru jako jednoho z nejlepších ve Spojených státech. Zasloužil se také o založení Clevelandského mládežnického orchestru, který začal plnit důležitou úlohu v hudebním vzdělávání v Clevelandu i ve státě Ohio.
Po odchodu z Clevelandu udržoval Dohnányi kontakty s dalšími předními orchestry v USA, po roce 2000 se vrátil do Evropy, aby vedl Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu v Hamburku.
Natočil i Smetanu
Dohnányi se celý život zasazoval o uvádění nových děl. Roku 1965 například řídil v Berlíně světovou premiéru opery předního německého skladatele Hanse Wernera Henzeho Mladý lord. O rok později uvedl v Salcburku operu Die Bassariden od téhož autora. Dohnányiho dirigentský styl bývá většinou charakterizován jako intelektuální, senzibilní a analytický v detailech spíše než spontánně emocionální.
Na některých Dohnányiho nahrávkách účinkuje i jeho druhá manželka, pěvkyně Anja Silja. Jeho diskografie je velmi různorodá a najdeme v ní i Dvořákovy symfonie, Dvořákův Klavírní koncert s Andrásem Schiffem anebo Janáčkova Tarase Bulbu. S Clevelandským orchestrem také natočil předehry a tance z oper Bedřicha Smetany.
Dohnányi několikrát hostoval i v Praze. V letech 1983 a 1985 řídil na Pražském jaru Českou filharmonii, roku 1989 přijel v čele Clevelandského orchestru a konečně roku 2009 uvedl dva koncerty se Symfonickým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu.
