Zaznělo to několikrát i z podia - průvodní slovo měla dvojice Tomáš Měcháček a Michaela Maurerová - živá kultura není nebezpečná a tímto večerem to chceme dokázat. Opakovali to i vystupující umělci, organizátoři a vůbec všichni, tohle je boj za kulturu.
Dechem druhým pak všechny přítomné nabádali, aby dodržovali bezpečnostní opatření, seděli, měli roušky a podobně. Přece jen to tedy nebyl úplně standardní koncert, spíše zpráva o tom, že se kultura konečně začíná probouzet z umělého spánku a mraky, které se stahovaly nad Výstavištěm, jsou opravdu jen mraky a nikoliv symbol něčeho nevítaného.
Nakonec nesprchlo, i když to tak chvílemi vypadalo. Měcháček všechny utvrzoval v tom, že „spadne jen pár kapek a pak se nám to vyhne“ a optimismus za každou cenu bylo možné vyčíst i v tvářích návštěvníků. Prostě tenhle večer si nikdo nechtěl nechat pokazit ničím.
Když nepočítám vystoupení artistů a tanečníků na chůdách, jež se odehrávalo přímo mezi dvoutisícovým publikem, podbarvováno z pódia znějícím tanečními skladbami, samotný večer začal krátkým vystoupením Pavla Šporcla. Houslový virtuos přiznal, že mu hraní před publikem nesmírně chybělo a krom strun svého nástroje zabrnkal zlehka i na národní hrdost a uvědomělost, řka, že je hrdým Čechem, ovšem některé věci momentálně se dějící - a teď neměl na mysli jen covid - se mu hrubě nelíbí. Pak už nechal mluvit hudbu.
Během poslední skladby už se v zákulisí připravovaly hlavní hvězdy večera Chinaski. Podle slov frontmana Michala Malátného rovněž vyhladovělí po kontaktu s publikem.
„Tohle vám žádný stream nenahradí,“ pochvaloval si Malátný po prvním aplausu. Kapela bez dlouhých proslovů sázela jednu hitovku za druhou, skladby staršího data prokládala novějšími. Pochopitelně nemohl nezaznít Tabáček, Dlouhej kouř, Vrchlabí, Láska a data a došlo i na stařičké Punčocháče, u nichž si Malátný vyžádal spolupráci publika.
„Kluci budou zpívat tuhle část textu, holky tuhle. Zpívejte klidně i pod rouškama,“ dirigoval. Zpívejte i pod rouškami je povel, který jsem dosud od žádné kapely na koncertě neslyšel. A když se chorál rozezněl, prohlásil zpěvák potěšeně, že přesně tohle skupině už dlouho chybělo.
Občas to nějakému jedinci, páru nebo skupince nedalo a navzdory nařízením povstali, mávali do rytmu nebo se alespoň se pohupovali v bocích, když už bujaré křepčení by přece jen za dané situace působilo poněkud nepatřičně.
Ale jak už tento večer mnohokrát zaznělo, toto by měl být jenom začátek a na dalších akcích už bude třeba možné i vstát, osvěžit se kelímkáčem a identifikovat lidi kolem sebe nejen podle vlasů a respirátoru.
