Tři dny po vyprodaném koncertu v pražské O2 areně oznámili Michal Malátný a František Táborský konec nynější sestavy skupiny Chinaski. Ještě společně dohrají letošní smluvené akce, ale s Novým rokem odcházejí Štěpán Škoch, Ondřej Škoch, Petr Kužvart a Otakar Petřina jr.
Média dramaticky promlouvají o rozkolu, ne-li přímo rozpadu. Fanynky propukají v pláč. Milovníci konspiračních teorií, povzbuzení bobříkem mlčení muzikantů, rozvíjejí divoké hypotézy, co za tím vězí. Jak prosté, milý Watsone – přece peníze nebo ženské, jako vždycky, sdělují si.
A sarkastici si mnou ruce – tak sláva, snad nastane dominový efekt, v další vlně skončí Kryštof, Slza, Maxim Turbulenc a rádia nebudou mít co hrát.
Přitom se vlastně nic nestalo.
Když 10. dubna 1970 svět poprvé uslyšel zprávu o rozpadu skupiny Beatles, propukla hysterie zcela logicky. Nicméně, ctitelky Malátného nechť laskavě prominou, Beatles byli přece jen trochu jiná liga.
Navíc Chinaski nekončí, jenom vymění několik hráčů. Což se děje dokonce i ve vážených symfonických orchestrech, aniž by se kvůli tomu strhaly sociální sítě.
Předně, není to poprvé, co (nejen) Chinaski obměňují svou sestavu. Dále, dokud na svém místě setrvává sám „otec zakladatel“ čili Malátný, neexistuje důvod, proč sahat na obchodní značku – sotva kdo si taky dovolí založit dejme tomu Chinaski II nebo Činasky. A konečně, žádné loučení nemusí být definitivní, jak potvrzují třeba rozchody a návraty uvnitř skupiny Lucie.
Pravda je, že Malátný s Táborským zvolili dost nešikovnou rétoriku, když změnu vysvětlují slovy, že „každá kapela potřebuje vnitřní chemii mezi všemi členy a ta, kterou jsme měli my, vyprchala“.
Z „chemie“ už člověku naskakuje kopřivka banality, totiž z „chemie“ používané v showbyznysu nejčastěji coby výraz pro jiskření mezi dvěma herci v romantické komedii. Když se rozvádějí manželé, o chemii se nemluví. Prostě si buď zevšedněli, nebo se zamilovali do někoho jiného, jdou za sólovou životní šancí, nebo všechno dohromady.
Totéž se dá v kostce říci o rozchodech profesních, snad s výjimkou domácího násilí – aspoň zatím nikdo nepřišel s nařčením, že frontman své kolegy fyzicky týral hladem, žízní a ranami taktovkou. Pravověrní rockoví „držáci“ Olympic či Rolling Stones zjevně chemické tanečky neprovozují, na straně druhé takový Lunetic se propadl do historie už před lety a svět se také nezhroutil.
Čert vzal rozvod, tedy pokud v kapele – pardon, v rodině – nejsou malé děti. Existují přece daleko horší, nezvratné konce, jak by mohl vyprávět Angus Young, který během měsíce ztratil hned dva své bratry muzikanty, George i Malcolma, s nímž vytvořil proslulou skupinu AC/DC.
Ostatně i tímhle si Chinaski prošli, když v roce 2008 při nehodě zahynul jejich spoluzakladatel Pavel Grohman. Proti tomu nestojí nynější aférka za řeč. Prostě se najmou jiní muzikanti, kteří budou kýženou chemii pěstovat podle kapelníkových představ, a s nimi přijdou jiné slečny, které je budou nosit v srdcích a na tričku.
Je možné, že nepřijdou. Ale do té doby platí „pohoda, klídek a tabáček“, jak nám Chinaski už více než deset let vtloukají do hlavy.
