Zadruhé, oni nejsou nějací lotři zvenčí, ale sama pořadatelská agentura Musica Bohemica. Ta vzkřísila Českého slavíka v roce 1996 po čtyřleté pauze vzniknuvší koncem původního Zlatého slavíka. Nyní ho tedy snad dočasně dává k ledu. A je to tak dobře.
Slavík totiž v posledních letech upadl do trapnosti. Půtky o tom, kdo měl vyhrát a jestli se někomu nenadržuje, jsou sice z hlediska marketingu asi lepší než celospolečenský nezájem. Na druhou stranu se nelze divit pořadatelům, kteří anketu snad vyhlašovali v dobré víře a kočírovali s nejlepším vědomím a svědomím, že nestojí o to, aby si do nich kopal každý, kdo jde náhodou kolem.
Fenomén Karel Gott
Sledovat další díly na iDNES.tv
Zastavit se, nadechnout se, pokusit se o restart. To je dobrý recept na to, jak se vyhrabat z bahna posledních ročníků. Byť pro Jaromíra Těšínského, který za novodobým Slavíkem stál přes dvacet let, to bude konečná. Ale je to jeho vlastní rozhodnutí a i to je potřeba ocenit. „V plánu máme pauzu na jeden rok. Já sice připravuji změny, ale u realizace už nebudu,“ řekl Právu.
S aktuálními událostmi se samozřejmě skloňuje název kapely Ortel, která vyvolává kontroverze a jejíž umístění či neumístění na předních příčkách ankety bylo přímým původcem pnutí, které kolem Slavíka bublalo několik posledních let a vyvrcholilo čtvrtečním oznámením o jeho přerušení.
Bez jakékoliv snahy bagatelizovat existenci Ortelu (ovšem rovněž bez ambice přikládat do kotle hysterie a přisuzovat tak Ortelu větší význam, než tato okrajová kapela má) je její loňské pozdě doznané vítězství v Českém slavíku symptomem, ne příznakem problému. Ten je vleklý a jmenuje se „nesoulad pojetí ankety s moderními technologiemi“. Těšínský to říká sám – co když nějaký politik zazpívá, jeho příznivci se dohodnou a vynesou ho na přední příčky? „S tím by měl nejspíš problém organizátor hudební ankety nebo soutěže kdekoli na světě. Na druhé straně nechceme nikoho předem vylučovat.“
Že Slavíka unesl právě Ortel, je v podstatě náhoda, byť jistě přiživená politicky i společensky polarizovaným národem.
GLOSA: Soumrak cen. Nobelovka, TýTý a teď Slavík. Kdo zapláče? |
Stejně tak dobře mohl anketě nastavit zrcadlo nějaký zručný žertéř typu Petra Čtvrtníčka, ostatně se svou kapelou Buzerant by mu nikdo vstup do soutěže nemohl odmítnout – a dobře víme, že protagonista České sody by daný ročník dokázal rozložit na prvočinitele.
Český slavík je tak trochu živoucí fosilie, která do dnešní nadvlády sociálních sítí zvládla přežít z éry nastavené na korespondenční lístky. Není divu, že střet s realitou byl krutý. Znovu je potřeba ocenit, že pořadatelé mají tu odvahu zkusit restart, který nebude jednoduchý.
Jenže Český slavík je navzdory odsudkům fenomén, který k tuzemské hudbě patří. Pokud se za rok za dva zvládne vrátit silnější a hlavně důstojnější, bude to jen dobře.
