Jenže jak? A stojí vůbec za tu námahu?
Už třetí rok žijeme bez obdobné ankety televizní popularity TýTý a kupodivu se to dá v pohodě vydržet. Poprvé se nevyhlašovaly výsledky za rok 2015, protože se televize nedokázaly dohodnout na společném postupu a bylo trapné, aby se znovu účastnily pouze ČT a Prima. Loni se situace opakovala, i letos je zatím ticho po pěšině a vypadá to, že udílení TýTý zdárně spěje do kategorie pořadů pro pamětníky.
Oddaný ctitel Českých slavíků namítne, že tady je situace jiná. Pořadatel by pokračoval rád, to jenom neukáznění fanoušci mu házejí klacky pod nohy. Respektive ti, jejichž facebooková kampaň na podporu kapely Ortel a jejího zpěváka Tomáše Ortela dosáhla míry, jež porušuje pravidla hry.
Vážně? A jak se to měří?
TýTý zažilo podobnou ukázku síly sociálních sítí, když místo tradičních hvězd začala vyhrávat Partička. Sledovaností se sice nemohla s kolegy měřit, zato v oddanosti fanoušků neměla konkurenci. Je rozdíl, když má hodně lidí někoho docela prostě rádo a když málo lidí někoho zbožňuje. Ti první poklidně zašlou osamělý hlas s vírou, že Karel Gott či Vyprávěj stejně zase zvítězí, druzí se vyburcují k nepředstavitelné aktivitě, jen aby většinovým měšťákům ukázali, že jejich menšinový miláček mění historii. A parta nadšenců může výsledky zvrátit opravdu snadno, pokud hlasují jen tisíce, maximálně desetitisíce lidí; teprve na finále jich nevěřícně zírá přes milion.
Že pořadatel Slavíků letos Ortelu a jeho frontmanovi přiznal jen stejně hlasů jako loni, čímž je proti skutečnému pořadí v obou kategoriích sesadil o příčku níž, je samo sebou trapas, ale ne výjimka. S matematikou se čarovalo už za totality, kdy z vůle režimu jistá jména z černé listiny zkrátka vyhrát nesměla. I novodobé dějiny Slavíka pamatují přepočet hlasů pro skupinu Votchi a zpěváka Patrika Foxe, vyřazení Rostislava Koplíka a skupiny Gibon kvůli převaze hlasujících od jediného telefonního operátora i odebrání bodů, jež postihlo duo Eva a Vašek či skupinu Argema. Raper Řezník byl vyřazen kvůli vulgárním a násilným textům, což někteří vítali, jiní jako Tomáš Klus se kvůli tomu od ankety distancovali a žádali totéž od svých fanoušků.
Poslechli je? Jistěže ne.
Ovšem pak je třeba se ptát, jakou vypovídací hodnotu má vlastně anketa s tak spornými až bizarními pravidly. Masivní podpora vadí jen u někoho, zato zjevně nikomu nepřekáží, že se hlasuje pro dávno zesnulé interprety či již neexistující uskupení. Ještě letos body sbírali i Karel Kryl, Karel Zich či Waldemar Matuška, byť je předstihl velice jednorázový zpěvák Leoš Mareš, a mezi kapelami i praještěři hudební historie Orlík.
Jestliže se tedy Český slavík musí měnit, nemá příliš možností. Kompromis v podobě moudré komise dohlížitelů, upravovatelů, regulátorů a obhájců by byl dalším, posledním krokem k sebevraždě oné slavné tradice, na niž se pořadatelé dojemně odvolávají. Ale pokud tedy Slavíka nechtějí jednoduše se ctí zrušit, nezbývá jim než ponechat fanouškovi, co je fanouškovo.
Že pak příště může zvítězit nejen kontroverzní Ortel, ale třeba striptérka parodující státní hymnu nebo dětský sbor s vulgární odrhovačkou? I to přežijeme. S vědomím, že jediným skutečným měřítkem popularity je fakt, jestli a nakolik slušně se dotyčný svou profesí uživí.