Letos, stejně jako loni, stříbrný Vojtěch Dyk se v předtočené zdravici, z níž dost zřetelně zaznívala uražená ješitnost, může stavět na hlavu, ale ve Slavíkovi bude prostě pořád „ten druhý“. Nezáleží na tom, jestli je technicky lepší než zlatý Marek Ztracený – a to nepochybně je – ale dokud nebude mít dostatek rádiových hitů, může na prvenství zapomenout. Protože hit je to, co se v Českém slavíku počítá především.
Není totiž důležité vyhrát, ale co možná nejkřiklavěji zpropagovat vlastní chystané koncerty a další aktivity. Což pochopili bezezbytku všichni.
