Projekt vznikl ve spolupráci edukativního oddělení České filharmonie a Idy Kelarové, která každé léto organizuje letní hudební tábory pro romské děti. Čtrnáctičlenný orchestr tvořili jak členové filharmonie, tak posluchači její akademie pro mladé hudebníky a další muzikanti. Spojoval je většinou zájem o práci s dětmi a mládeží. „Vždy jsem měl blízko k lidové hudbě, hrál jsem i skladby Idy Kelarové a chtěl jsem ji poznat osobně,“ vysvětluje hobojista Jiří Zelba.
Hudebníci nezastírají, že když přijeli do Lenartova a poté i Radslavic u Bardějova, jejich prvním dojmem byl šok. „Byli jsme upozorněni, že obě osady patří ještě k těm civilizovanějším, ale i tak se tu v chatrčích žije jako před staletími. Když jsme se dozvěděli, že takových osad je na Slovensku přes sedm set, tak nám bylo jasné, že pro slovenskou vládu to je obrovský problém, který se daří řešit jen pozvolna nebo se ho nedaří řešit vůbec,“ podotýká Zelba.
Provizorní pódium s reproduktory postavil tým Idy Kelarové na místním hřišti, veřejné osvětlení však nahrazovaly planoucí vatry. Podle houslistky Jany Kubánkové bylo zjevné, že třeba obyvatelé Lenartova nic podobného nikdy nezažili. „Napřed působili uzavřeně a ohromeně, bylo zjevné, že orchestr vidí poprvé,“ říká.
České hudebníky, kteří se pro tuto příležitost naučili romské skladby, však nadchla talentovanost romských dětí, které s nimi vystupovaly. „Když jim podáte pomocnou ruku a vytrhnete je z bídy, otevřou se, začnou být disciplinované. Jejich nasazení bylo i pro nás samotné ohromně inspirující. Problém je, že s Idou pracují jednou za rok a pak se zase vracejí do neutěšeného života v osadách,“ konstatuje Kubánková.
Podobné dojmy měl i Petr Kadlec z managementu filharmonie, který projekt s Kelarovou připravoval. „Prvním pocitem je beznaděj z toho, že ty děti nemají žádnou šanci. Přitom když na sobě pracují, tak je to zážitek a není pravda, že jsou nepřizpůsobiví,“ zdůrazňuje. Upozorňuje však také, že celý problém je ještě hlubší, než by se mohlo zdát. „Starostové vesnic, pod něž osady spadají, nám říkali, že i když chtějí pomáhat, stát jim spoutává ruce, a peníze z evropských fondů, určené na integrační programy, se k nim třeba ani nedostanou,“ poznamenává.
Na možnou námitku, že takovéto projekty, ač dobře míněné, jsou naivní, odpovídají zástupci filharmonie po nabyté zkušenosti jednoznačně. „Je to naopak, právě tyto akce mohou pomoci, jsou tím nejlepším, co se dá dělat,“ tvrdí hobojista Zelba. Česká filharmonie v nich každopádně bude pokračovat. Sbor Čhavorenge vystoupí v rámci její sezony 17. listopadu na koncertu k Mezinárodnímu dni studentstva. Podle Kadlece se připravují i další projekty. „Chceme je rozjet i v českých problémových lokalitách, například na Ústecku,“ dodává.
