Třináctičlenná skupina hudebníků tam v minulých dnech uvedla spolu se sborem Čhavorenge romské písničky i ukázky klasické hudby. V Lenartově a Raslavicích vystupovali už loni, do Hermanovců však přijeli poprvé.
„Tady byly podmínky ještě otřesnější,“ přiznává Petr Kadlec, který výchovné programy v České filharmonii připravuje. „Chatrče stojí na spáleništi, v jedné místnosti se tísní třeba až deset lidí. Ani jsme nevěděli, jak bychom předem stavěli pódium, takže jsme přijeli neohlášeni. Obyvatelé však byli pohostinní, zvali nás do chatrčí. Žádného hudebníka nikdy neviděli,“ líčí své zážitky Kadlec.
Nechal jim bicí
Silné dojmy si odnesla i houslistka Magdalena Mašlaňová. „Když člověk přijde do takové osady, kde ani není voda, napadne ho, co všechno doma pokládá za samozřejmost. V Hermanovcích jsme zahráli jen asi pět písniček, ale bylo potěšující vidět radost na tvářích těch lidí. Věřím, že zvláště pro děti to má smysl,“ svěřuje se.
Nicméně zástupci filharmonie nezastírají, že problém je hluboký. „Mnoho dětí, kterým se nakrátko podaří dostat ven, se po čase znovu vrací do beznadějného života v osadách. Je to skutečně proces na několik generací. Chceme však dělat aspoň malé kroky,“ zdůrazňuje Kadlec.
Proto také v obci Lenartov zůstala na místním úřadě bicí souprava, kterou věnoval člen orchestru Petr Polívka. „Loni jsem tam našel dva chlapce, kteří byli tak nadaní, že by mohli jít hned na konzervatoř,“ tvrdí filharmonik.
