Burian & Dědeček (obal boxu)
Až doposud nezbývalo pamětníkům než vzpomínat. A ti, kteří působení obou dnes populárních solitérů coby dvojice nestihli, museli věřit legendám. To už od nynějška neplatí.
Neuvěřitelných dvaačtyřicet let poté, kdy se Burian & Dědeček dali dohromady, a o jedenáct let méně potom, co se z nich stala takzvaná „rozpadlá dvojice“, se může každý přesvědčit, jak fungovala chemie mezi lyrikem Janem Burianem a cynikem Jiřím Dědečkem (tyto kategorie samozřejmě nefungují stoprocentně, jsou ovšem, a jistě po právu, v povědomí zažity).
Na informace, fotografie a dobové dokumenty v našich krajích nebývale bohatý booklet mimo jiné uvádí devět „našlápnutých“, avšak nezdařených pokusů Buriana & Dědečka vydat album během jejich spolupráce.
Až teprve v roce rozchodu, 1985, jim oficiálně vyšla, jak sami píší, „destička na rozloučenou“, tedy šestipísňové EP. A dva roky předtím měli dvacetiminutovku na albu věnovaném malým divadlům. Víc nic.
Proto je nutno se opět sklonit před mravenčí pílí vydavatelství Galén, najmě jeho šéfa Lubomíra Houdka, jenž se soustavně věnuje české písničkářské scéně, zpřístupňování její minulosti i podpoře současnosti.
Šestialbum přitom ani zdaleka nepokrývá celou éru existence dvojice. Nahrávky z prvních šesti let se nedochovaly v uspokojivé kvalitě. Nejstarší záznam je z roku 1980, kdy byla dvojice dočasně rozšířena na trio o zpěvačku Magdu Křížkovou (“Potřebujeme nějakou holku krev a mlíko, protože sami vypadáme spíš jako pivo a dršťková.“).
Hlavní část obsahu, živé nahrávky z let 1983-84 a studiové z roku 1985, shrnuje společnou tvorbu, z níž mnohé písničky přežily dodnes. Jak v repertoáru Buriana a Dědečka jako jednotlivců, nebo třeba Vladimíra Mišíka, který Burianovy a zejména Dědečkovy texty rád upravoval do rockové podoby.
