Na letošním ročníku zahrají mimo jiné Body Count, Primus, Wardruna, Satyricon, Waltari, Amorphis nebo Clawfinger.
Letos to minimálně za začátku vypadá na horký ročník, že?
Uvidíme, ale minimálně začátek nejspíš bude perný. Jsme nachystaní, v areálu budou jako každoročně cisterny s pitnou vodou a budeme jej průběžně kropit. Výhoda je, že v pevnosti jsou lidé schopní jít dovnitř do katakomb a ochladit se v nich. To je fajn jak při vedru, tak při deštích. Extrémní počasí už jsme zažili, jednou jsme kvůli němu dokonce přerušovali program. A po letech zkušeností musím říct, že je lepší větší vedro než bouřky.
Co je největší přednost letošního line-upu?
Je velmi pestrý a diverzní. Myslím, že jsme tím podtrhli styl dramaturgie, kterou dlouhodobě vyznáváme a chceme dělat. Nepotřebujeme velké hvězdy, a přesto jsme téměř vyprodaní. Zájem o vstupenky ukázal, že fanoušci našemu přístupu rozumí a chápou ho. Osobně z toho mám radost. Mít vyprodáno je sen každého pořadatele.
Má Brutal Assault v roce 2026 nějakou dramaturgickou linku nebo příběh, který jste chtěli návštěvníkům nabídnout?
Když se podívám na největší jména, jako jsou Primus, Body Count, Wardruna nebo Waltari, vsadili jsme na zajímavé kapely, které u nás nehrají tak často. O metalový žánr se opírají, ale nejsou to mnohdy jeho protagonisté nebo metalové formace v pravém slova smyslu. Souvisí to i s tím, že Brutal Assault celkově vnímám jako festival temného umění. Máme tady klasické metalové kapely, mnohdy i ortodoxní, ale zároveň takové, které jsou jiné a vymykají se. Balancujeme a hrajeme si s tím, což mě nesmírně baví. Stejně jako fakt, že návštěvníci sem rádi jezdí objevovat nová jména.
Která potvrzená kapela vám letos udělala největší radost?
Například američtí Primus, kteří moc na tvrdších festivalech nehrají. Těším se na ně, stejně jako na Waltari, kteří připravili speciální projekt. Po třiceti letech zahrají album Yeah! Yeah! Die! Die! a doprovodí je orchestr. Bude to celosvětově exkluzivní koncert, který bude k vidění jen u nás. Tato deska měla ve své době velký ohlas a pro hodně lidí je to dodnes srdcovka.
Máte nějakou vysněnou skupinu, kterou se vám stále nedaří přivézt?
Pár jich je, ale postupně ten seznam zkracujeme. Většina kapel, na které jsme si mysleli, už u nás vystupovala. Pořád se ovšem objevují nové skupiny, takže je o koho bojovat a nad kým přemýšlet. Některé kapely zase rostou a je těžší je k nám dostat opakovaně. Loni byla headlinerem francouzská Gojira, která na Brutal Assaultu hrála poprvé v roce 2006 jako naprosto neznámá kapela. Kam se teď dostala, je až neuvěřitelné. Může se stát, že v budoucnosti bude problém ji sem přivézt. I když naštěstí s ní máme dobré osobní vztahy, takže věřím, že to půjde.
Nejstrašidelnější atrakce Brutal Assaultu. Na Jámu zkázy se stojí fronty |
Nebrzdí vás areál, který zejména z hlediska hlavních pódií není nafukovací?
Prostor pevnosti je unikátní, ale ano, má svoje limity. Velikost pódií a produkce nás nutí přemýšlet nejen nad tím, které umělce chceme, ale i kdo se sem vejde. I proto rozvíjíme dramaturgii směrem ke středně velkým kapelám, což je dané právě dispozicemi pevnosti.
Jak moc dnes rozhoduje cena kapel oproti jejich exkluzivitě nebo umělecké hodnotě?
Jsou skupiny, které bychom chtěli, ale jejich cena je opravdu vysoká. Je to individuální. Hlavně se snažíme dělat zajímavé věci, které se na Brutal hodí a zapadnou do celkového obrazu toho, jakým směrem chceme jít. Pak jsme někdy schopní unést i větší honorář.
Máte mimořádně věrné publikum. Čím si vysvětlujete, že se lidé vracejí každý rok?
Určitě hraje roli jejich důvěra v naši dramaturgii a také zmíněný cihlový areál vojenské pevnosti. Podobné festivalové místo na světě nenajdete. Už před lety jsem snil o tom, že tady vytvoříme město ve městě a alternativní prostor, kam si lidé jezdí odpočinout od běžných strastí a starostí. Je to místo, kde platí taková pravidla, atmosféra a vztahy, jaké by třeba rádi měli celý rok. Je to hlubší věc než jen běžný festival. Mnozí lidé mají návštěvu Brutal Assaultu jako rituál, který každoročně podstupují a těší se na něj. Cítí se tady bezpečně, mohou zde kulturně žít a často se potkávat s kamarády z druhé části země nebo i světa, které jinde nepotkají.
Přibývá mladších návštěvníků, nebo festival stojí hlavně na dlouholeté komunitě?
Statisticky je publikum každý rok asi o deset měsíců starší... Z toho vyplývá, že mladí přibývají, ale není to dominantní prvek. Primárně se tady potkává komunita v našem věku, lidé kolem 40 a 50 let. Snažíme se však mít program pestrý a atraktivní i pro mladší ročníky, které třeba více baví kapely hrající core hudbu.
GLOSA: Brutal Assault je plný smrti a utrpení a zároveň je oslavou života |
V rámci rozsáhlého doprovodného programu nechybí filmové projekce, přednášky, výtvarné instalace, výstavy nebo nově také workoutové cvičení a společný běh. Řekněte, co všechno se dá ještě vymyslet?
Určitě hodně dalších věcí. Pro nás je to hlavně zábava. Nebaví nás dělat věci strojově a kopírovat ostatní festivaly, chceme vždy přidat něco unikátního, aby to bylo oproti předchozímu ročníku jiné. Letos například chystáme prohlídky pevnosti a festivalu pro kapely. Uvidí nejen backstage a lidi před pódiem během koncertu, ale mohou si také areál projít. Díky tomu zjistí, jak pestrý celý festival je. Pro fanoušky to znamená, že třeba svoje oblíbené muzikanty potkají i v davu mezi lidmi.
Příští rok vás čeká výroční třicátý ročník, co na něj chystáte?
Máme už nyní potvrzených třicet kapel, které zveřejníme na letošním festivalu, a zároveň spustíme prodej vstupenek. Povedly se nám výjimečné věci, máme nyní hotovou asi polovinu line-upu pro rok 2027 a fanoušci se budou mít na co těšit. Co se výročí týká, nejsem příznivec ohňostrojů a velkých oslav. Spíše chceme investovat do hudebního programu, aby se lidé dočkali co nejlepších koncertů.
Také světové metalové přehlídky oznamují velkou část soupisky pro další ročník už s ročním předstihem. Čím to je?
Jsme členy asociace festivalů a navzájem se o tom bavíme. Může to být určitý trend. Je to ovšem náročné i kvůli agentům, kteří nám říkají, že půlka festivalů už má kapely potvrzené a chce je mít venku, zatímco druhá ještě ani nezačala. Možná se tímto směrem půjde. Obchodně to ale může být pro kapely problém, pokud mají v mezidobí samostatný klubový koncert. Uvidíme, třeba se oznamování kapel s takovým předstihem stane standardem a i návštěvníci budou nakupovat vstupenky hodně dopředu.
