Přes 20 tisíc lidí včetně umělců a členů pořadatelského týmu dorazilo na festival extrémní hudby Brutal Assault, který se konal od úterý do soboty v barokní pevnosti Josefov v Jaroměři.
Jednu věc je přitom třeba zdůraznit hned na úvod: přehlídka, která letos oslavila 25. ročník, už definitivně není velkou událostí jen v oblasti tvrdého metalu. Žánrově se rozkročila hodně zeširoka, dnes už nabízí i elektronickou, industriální, psychedelickou, ambientní či jinou muziku. A právě díky pestrosti soupisky je lákavá pro fanoušky z celého světa.
Letos jich oproti poslednímu předcovidovému a plnohodnotnému ročníku v roce 2019 přece jen ubylo, byť cizinci měli znovu převahu. Až na pár výjimek žijících v jiných částech Evropy nedorazili fandové z Ruska, Ukrajiny či Běloruska, jichž podle pořadatelů běžně jezdí dohromady kolem 1 500.
Chybělo i větší zastoupení metalistů ze zámoří či exotických zemí, v tomto případě byly příčinou drahé letenky a celkově zhoršená ekonomická situace. Zbylým účastníkům to však vadit nemuselo, v areálu vojenské pevnosti se dalo bez problémů pohybovat i během večerních vystoupení.
 |
Nejvíce plno v něm bylo během vystoupení Mercyful Fate. Velkolepá scéna s obráceným křížem, chirurgicky přesné instrumentální výkony a u mikrofonu nezaměnitelný zpěvák King Diamond s hlasem ostrým jako žiletka. S výjimkou jedné nové písně se hrálo z raných desek a nadšení fanoušků z koncertního návratu dánské legendy, který už se možná ani nečekal, bylo téměř hmatatelné. Hororově laděný heavy metal nezněl nikdy tak majestátně jako ve čtvrtek večer v josefovské pevnosti.
Brutal Assault se letos rozrostl na pět dnů a nabídl kolem 150 koncertů, besedy, výstavy, soutěže, prohlídku zázemí pevnosti, jazzovou vinárnu a další atrakce. Není v lidských silách absolvovat většinu z toho, vždyť někdy se hrálo i na pěti pódiích souběžně. Tím, co v hlavách fanoušků utkví nejsilněji, tak jsou většinou střípky či osobní zážitky z jednotlivých vystoupení.
Třeba podmanivý a hudebně neuvěřitelně barevný set v podání kapely Vola, ukázka blízké budoucnosti tvrdé hudby od mistrů breakdownů Lorna Shore, hypnotický postmetalový stroj Amenra, respektovaná instituce gotického metalu Paradise Lost nebo náladotvůrci Sólstafir, při jejichž výtečném nočním vystoupení padaly z nebe provazy vody a člověk si rázem připadal jako na Islandu, odkud kapela pochází.
Newyorští veteráni Sick of It All rozpoutali snad největší kotel v historii festivalu, když fandové obíhali i zvukařskou věž. Jejich kanadští HC souputníci Comeback Kid aspirovali na cenu pro největší sympaťáky pětidenní akce, frontman Andrew Neufeld strávil snad půlku koncertu na zábraně a v objetí s lidmi.
Okultní metal i elektronika. Brutal Assault hostí rekordní počet kapel |
Neuchopitelní alternativci Life of Agony vynalezli stroj času, když všechny přítomné přenesli do zakouřeného devadesátkového rockového klubu. Pulsující a rytmem tepající elektroničtí klasici Front Line Assembly rozhýbali i ortodoxní metalisty v mikinách Mayhem a Insomnium i přes zvukové výpadky opětovně stvrdili status top kapely v rámci melodického deathmetalu.
Došlo rovněž na úsměvné momenty. Spaced, zástupci nové vlny melodického hardcore, odehráli celé čerstvě vydané album Spaced Jams. Je na něm devět písní a celková stopáž činí asi osmnáct minut, na koncert přitom měli vyhrazenou dvojnásobnou porci času.
Rozjaření fanoušci ovšem odmítali pětici z amerického Buffala pustit z pódia a ti tak znovu zastrčili nástroje do elektriky a dva ze zmíněných devíti songů zopakovali. Spaced se s rozbouřeným davem loučili s až dojemnou a upřímnou radostí a po koncertě nadšeně kroutili v zákulisí hlavou.
Naopak zcela vážným tématem, jemuž se ani Brutal Assault nemohl vyhnout, byla válka na Ukrajině. Ostatně dlouholeté motto festivalu zní: „Proti násilí a netoleranci.“ V line-upu figurovaly kapely pocházející ze země sužované ruskou agresí: Jinjer s logem v modrožluté barvě, Ignea s ukrajinskou vlajkou na pódiu, jež nechyběla ani při koncertu black/deathmetalových 1914.
Ti skládají písně na téma válečných konfliktů a jejich názor na současné dění shrnul zpěvák Dmytro: „Nepřestaneme bojovat, dokud z naší země nevyženeme i toho posledního zas..ného ruského okupanta!“
GLOSA: Hudba drtila kosti, ale Josefstadt pravý Brutal Assault nenahradí |
Některé chvíle z letošního „Brutalu“ pak měly punc věcí, o nichž později vyprávíte kamarádům u piva. Na poledních koncertech tuzemských kapel pařil pod pódiem asi 65letý prošedivělý chlapík v bílém tričku, z něhož se brzy stala ikona festivalu. Čarokrásné a melancholií protknuté vystoupení švédských progresivistů Soen provázel tanec s obručí v podání jedné z fanynek a zřejmě i zdatné gymnastky.
Jindy zase v kotli běhal fanda navlečený ve spacáku, vedle něj skákal někdo v převleku za dinosaura a dalšího člověka tlačili fandové na vozíku. A když se nad zdmi pevnosti v podvečerních hodinách opět objevily strnule stojící a na fandy shlížející postavy v černých kápích, lidé se užasle zastavovali a fotili si je na památku.
Brutal Assault by nikdy nebyl tím, čím je, kdyby se konal někde na letišti nebo vyprahlé louce. S vojenskou pevností z konce 18. století je tak bytostně srostlý a propojený, že přesunem jinam by přišel o to hlavní: neopakovatelný genius loci. Tím spíš, že organizátoři – i s pomocí fanoušků – neustále během roku areál svépomocí opravují a rozšiřují. Letos se například do loni otevřeného Bastionu X přestěhovalo jedno z menších pódií.
Místo tam našly skupiny, jimž se hodil uzavřenější prostor, ale i formace, jež oscilovaly mezi genialitou a šílenstvím. Jako třeba italská avantgarda jménem Ottone Pesante čítající trio muzikantů, kteří hráli na trumpetu, pozoun a bicí. Společně vyluzovali zvuky, u nichž někteří návštěvníci jen nechápavě civěli a ťukali si na čelo, zatímco jiní nadšeně křepčili. Nevídaná zkušenost.
Stejně jako japonské duo Melt-Banana hrající zběsilý syntezátorový noise rock/hardcore, které tvořili kytarista s neuvěřitelně rychlým prstokladem a skoro padesátiletá zpěvačka s vokálním projevem pubescentky. Přidejte totálně přepálený zvuk a máte koncert, u něhož tu necelou hodinu vydržel asi jen málokdo.
Ale i tohle je Brutal Assault, festival se sebevědomou dramaturgií, která klidně přiveze kapelu pro pár desítek fajnšmekrů a dá jí lukrativní hrací čas na hlavním pódiu. Tak odvážné kroky k němu zkrátka patří a pohoršovat se nad pár případnými úlety nedává smysl. Vždyť možností, jak trávit čas v areálu, bylo nepočítaně.
Za rok se festival zase vrátí ke čtyřdennímu formátu, potvrzený je příjezd Napalm Death a Hypocrisy, další formace budou postupně přibývat. Dá se také čekat zdražení vstupenek, už letos náklady pořadatelů narostly skokově a někdy i o sto procent. Tím je ale zbytečné se teď zaobírat.
Ročník 2022 v hlavách návštěvníků Brutal Assault zůstane jako ten, který jim kromě spousty koncertů dal jednu důležitou věc. Naději, že masové hudební akce mají ve světě své místo i za současných časů koronaviru. A to není vůbec málo.
