Začlenit specifickou hudbu Insanie jednoznačně do nějakého žánrového rámce je čím dál obtížnější. Asi nejvíce se nabízí škatulka hard core, která je - zejména jaksi z filozofického hlediska - nejbližší i členům souboru: ovšem hard core v pravém slova smyslu alternativní, rozbíhající se do různých (a s tvrdým rockem někdy ani moc nesouvisejících) stran. Oproti minulosti dnes Insania nabízí daleko víc přímočařejších, punkovějších skladeb, avšak zároveň nadále podniká občasné výpravy až někam do sféry netradičního "psycho" metalu, jaký v trochu jiné podobě nabízejí třeba geniální kanadští progresivisté Voivod.
A když dostane Insania chuť na něco dočista odlišného, prostě a jednoduše svůj nápad zrealizuje a neohlíží se na stylovou čistotu. Do studia si tak klidně pozve třeba šestiletou zpěvačku, zalaškuje si s jihoamerickou lidovou hudbou v ulítlé písni Hardcoremos Latinos anebo s pomocí hostující dechové sekce vystřihne jazzovou instrumentálku cOSA nostra, která je, jak název napovídá, protestem proti mafiánským praktikám organizace OSA. Ojedinělost produkce kapely jako vždy dotvářejí texty, tentokrát vedle angličtiny více pracující i s rodným jazykem. Insania v nich nenápadně propojuje zdánlivě neslučitelné motivy současné kybernetické revoluce s odkazy na šamanismus, černou magii apod. Jedním z hlavních témat je fenomén zla v nejrozmanitějších podobách, vyjádření obav z všeobecné degradace lidské jedinečnosti a sklouznutí k ryzí konzumnosti. Jednotlivé písně se hemží všemožnými abstraktními symboly, leckdy až absurdními narážkami i černým humorem, jako třeba skladba Máj, kde zpívající kytarista Petr Pálenský svým nezaměnitelným, zvláštně hysterickým "zpěvokřikem" drsně parafrázuje slavnou báseň Karla Hynka Máchy.
Insania už dlouho patří k nejoriginálnějším hudebním spolkům v kontextu nejen české, ale troufám si říci i evropské rockové scény. A třebaže má úplně jiné hudební a ideové kořeny, svým způsobem volně navazuje na nejlepší tradice toho, čemu se říkávalo brněnská alternativa.
A když dostane Insania chuť na něco dočista odlišného, prostě a jednoduše svůj nápad zrealizuje a neohlíží se na stylovou čistotu. Do studia si tak klidně pozve třeba šestiletou zpěvačku, zalaškuje si s jihoamerickou lidovou hudbou v ulítlé písni Hardcoremos Latinos anebo s pomocí hostující dechové sekce vystřihne jazzovou instrumentálku cOSA nostra, která je, jak název napovídá, protestem proti mafiánským praktikám organizace OSA. Ojedinělost produkce kapely jako vždy dotvářejí texty, tentokrát vedle angličtiny více pracující i s rodným jazykem. Insania v nich nenápadně propojuje zdánlivě neslučitelné motivy současné kybernetické revoluce s odkazy na šamanismus, černou magii apod. Jedním z hlavních témat je fenomén zla v nejrozmanitějších podobách, vyjádření obav z všeobecné degradace lidské jedinečnosti a sklouznutí k ryzí konzumnosti. Jednotlivé písně se hemží všemožnými abstraktními symboly, leckdy až absurdními narážkami i černým humorem, jako třeba skladba Máj, kde zpívající kytarista Petr Pálenský svým nezaměnitelným, zvláštně hysterickým "zpěvokřikem" drsně parafrázuje slavnou báseň Karla Hynka Máchy.
Insania už dlouho patří k nejoriginálnějším hudebním spolkům v kontextu nejen české, ale troufám si říci i evropské rockové scény. A třebaže má úplně jiné hudební a ideové kořeny, svým způsobem volně navazuje na nejlepší tradice toho, čemu se říkávalo brněnská alternativa.
|
Insania: Virtu-ritual |
|
CD, 47 minut |
|
Vydala firma Indies |
