Jde o první desku, na které zakladatele kapely Roberta Levona Beena a Petera Hayese doplňuje bubenice Leah Shapiro, bývalá členka koncertní sestavy The Raveonettes, která nahradila původního bubeníka Nicka Jago. BRMC nové skladby napsali a nahráli ve studiu Basement ve Filadelfii ve stejné místnosti, kde vzniklo před čtyřmi lety jejich ceněné akustické album Howl.
Kapela svou hudbou od počátku dokonale potvrzuje, že k zařazení do první ligy současného rocku je zapotřebí "něco připomínat" a zároveň být aspoň trochu svůj. Na rozdíl od vyloženě kopistických kapel ale mají BRMC jednu výhodu, která patrně pramení z toho, že jsou tvůrci repertoáru velmi "sposlouchanými" hudebními fanoušky.
Ve své hudbě totiž míchají zdánlivě nesmísitelné a navíc mají velmi silný osobní "šmrnc", díky kterému dokáží oslovit i toho, komu se věčné recyklace současné scény zajídají a má dojem, že už všecko dávno slyšel.
Přestože oficiální prohlášení kapely mluví jako o zdrojích jejich hudby především o britské scéně začátku 90. let (Ride, Stone Roses, My Bloody Valentine, Jesus and Mary Chain), nelze u nich přeslechnout spoustu dalších vlivů, které jsou patrné buď z celé jejich tvorby nebo jen z posledního alba.
Jsou to především dvě newyorské kapely, které sice dělí časová propast, ale patří k vůbec nejvlivnějším souborům rockové scény, totiž Velvet Underground a Sonic Youth. Jejich vliv sice působil nepochybně i na některé ze zmíněných Britů, u BRMC ovšem není přes Brity přefiltrován a zprostředkován, působí naopak velmi přímočaře.
Aktuální album zvláště v psychedelických pasážích trochu překvapivě revokuje ještě jeden, dnes už víceméně zapomenutý směr, totiž raga-rock 60. let, jak název škatulky napovídá, ovlivněný indickou klasickou hudbou (a projekty lidí, jako byl třeba George Harrison). Takové postupy nelze přeslechnout třeba v titulní písni.
Ta ostatně může posloužit jako modelový příklad toho, jak BRMC pracují: "indická" melodie (vyloženě harrisonovský zpěv) a harmonie kytarového riffu je podložena typicky velvetovským rytmem, poryvy zkreslených kytar v mezihrách jsou z rodu klasických garážových a protopunkových bandů, "rozmazaný" závěr písně je pak vystavěn v duchu britské nezávislé scény.
I když tedy posluchač na albu najde vesměs povědomé zvuky, jako celek je tvorba BRMC velmi zábavná a vlastně i přínosná. Dokážou nenásilně vytahovat na světlo už dávno zapomenuté žánrové postupy a mixovat tak, že vytvářejí novou nezpochybnitelnou hodnotu. nehledě k tomu, že rozklíčovávat zdroje jejich muziky je nesmírně zábavné.
V České republice hráli BRMC zatím pouze jednou jako předkapela Lennyho Kravitze. V klubu SaSaZu dnešní večer rozjedou dvě předkapely: američtí Spindrift a čeští The Pooh. Sedmičlenní Spindrift míchají hudbu jako ze starých spaghetti western filmů s moderním psychedelickým rockem typu The Dandy Warhols či Brian Jonestown Massacre.
Black Rebel Motorcycle Club: Beat The Devil´s Tattoo
vyd. Abstract Dragon/Universal, čas 64:54
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
