Není nad to mít na křtu své desky prezidenta. Nejznámější osobnosti české populární hudby Lucii Bílé se to včera podařilo. Avšak byly to nervy, než se první muž státu objevil ve dveřích. Přijde? Nepřijde?
Lucie Bílá se sice na všechny kolem usmívá, ale každou chvíli se ustaraně dívá na mobilní telefon. A posílá jednu textovou zprávu za druhou. Okamžik, kdy měl křest jejího cédéčka začít, se už posunul o celou půlhodinu. Jeden z barů u Karlova mostu je přeplněn lidmi, všichni postávají a sledují právě Bílou. "Budeme na něj čekat, nebo nebudeme? Střihněme si," obrací se rozesmátá zpěvačka na svou kamarádku a autorku textů Gábinu Osvaldovou. Ta drží v ruce sklenku bílého vína a netváří se nijak nadšeně. "Mně je to jedno," odpoví a dál si povídá s manželem a autorem hudby Ondřejem Soukupem.
Bílá znovu "esemeskuje" a nakonec si přece jen s Osvaldovou "střihá". A vyhrává. "Budeme čekat," volá radostně a neustále se dívá do dveří. "Už se blíží," avizuje s předstihem.
V autě neposlouchám nic
Po chvíli skutečně prezident Klaus vystupuje z auta v doprovodu šéfa své kanceláře Jiřího Weigla, který mu ještě rychle oprašuje na zádech sako. Když vejde dovnitř, spěchá jej zářící Bílá uvítat, pronásledovaná chumlem desítek fotografů. Klaus má ve tváři lehký úsměv. "Dobrý den, dobrý den," říká si spíš pro sebe a rozhlíží se na všechny kolem. Křest desky může konečně začít. Klaus si stoupá mezi ostatní hosty.
Sotva zpěvačka přijde na pódium, už moderátor vybízí Klause, aby přišel za ní. "Lucie, to necháme pana prezidenta tak vzadu?" Ten to zpočátku odmítá a kroutí hlavou. "Ne, ne, ne," opakuje několikrát.
Nakonec však uposlechne vedle stojícího Weigla, který jako jediný v zaplněné místnosti kouří. "To musíte jít," radí mu. Klaus tedy jde, ale příliš nadšený není. "Co posloucháte v autě?" uhodí na něj moderátor. "V autě neposlouchám nic," uslyší.
Křest po deseti minutách končí přípitkem, kdy si všichni připíjejí na úspěch nové desky. Když Klaus odchází, Bílá za ním utíká. "Pane prezidente, tady máte desku, abyste si ji mohl poslechnout."
A proč vůbec přišla hlava státu na křest cédéčka? " Já jsem byl během své politické kariéry na patnácti křtech hudby vážné, hudby populární, a dnešek pro mě není v žádném případě výjimka," odtuší a spěchá dál.
|
Jampadampa - recenze alba |
|
Formát zpěvačky se pozná, když okypří nejomílanější melodii. Hlavní motiv písně Novamba sloužil jako reklamní upoutávka. Inzeroval letní program na televizi Nova a diváky téměř utloukl. V podání Lucie Bílé a Martina Pošty lze dryáčnickou melodii poslouchat znovu. Dostala nadhled, vtip a na desce Jampadampa se ocitla jako bonus. Všechny další písně jsou už jenom lepší, některé naprosto špičkové. Přitom se nestalo nic nového. Lucie Bílá jen rozvíjí schopnosti, o kterých víme a jež dostávají křídla především ve spolupráci se skladatelem Ondřejem Soukupem a s textařkou Gabrielou Osvaldovou. Lucie Bílá je smutně romantická ve skladbě Vokurky a vážná v písni Čas, aniž by ji zatěžkala nudou a zaklela velkými slovy. Zní křehce v duetu s Michaelem Kocábem (Jednu malou). Šanson Tak je dohráno, ve kterém zpívá "jsme stejní, pořád stejní, i když lhát se nám daří", prostupuje pocit hořkosti i pochopení. Její hlas nadnáší houpavou skladbu Tolik vína tolik slov, navíc Bílá se umí shodit v písni Jampadampa. V téhle skladbě se sčítají všechny dobré prvky: hravá, lehce taneční melodie a text, který je vlastně příběhem na pomezí melancholie a pobavení. V uvolněném prostředí Kampy potká zpěvačku mladík, který ji požádá o finační příspěvek. "Krásnej špinavče, dám ti jen tolik, kolik je mi let," reaguje Bílá sebeironicky. Exceluje právě v takových písních, které mají více rozměrů. Jako by se tím zvětšil prostor, který dokáže zcela a s chutí vyplnit. Na druhou stranu umí pocitově vymalovat takřka čistý žánrový obrázek ve skladbě O cikánském pláči. Do tisíckrát protřepaných témat o lidských vztazích vstupuje textařka Osvaldová s talentem dramatika, jehož slovník je vytříbený, prošpikovaný spoustou postřehů a nezvyklých obrazů: "z kamene vytesám ti peřiny, dlažební kostky, kubistický dějiny". Soukupova hudba akceptuje bohatství textů ve stylovém rozpětí i v detailech, je jakoby scénická a zároveň hitově melodická. Scéna je připravena. Bílá, která roste s kvalitou písní, může excelovat. Na desce Jampadampa tak s chutí učinila. (vla) |
