Někteří návštěvníci se pochopitelně bouřili, že šli hlavně na Gotta. Organizátoři přehlídky logicky argumentovali, že vstupenka je na celý festival, ne jen na jedno vystoupení. Nejtěžší úkol dostali Ilona Csáková, Markéta Konvičková a Petr Kolář, kteří měli původně s Gottem hostovat a vůlí osudu se sami stali náhradním programem.
A možná do ještě horší pozice se dostal Orchestr Pavla Větrovce, jenž musel tomuto nejistému vystoupení obstarat hudební doprovod. Jak by vypadala Gottova festivalová oslava narozenin, už se asi nedozvíme. Takto jsme se dočkali tří dvacetiminutovek jistě ne špatných zpěváků, ovšem v poněkud neuctivém provedení.
Doprovodní muzikanti totiž většinu cizího repertoáru hráli z not, takže od kytaristy po bubeníka koukali do papírů a jednotlivé písně tak sice zdárně zvládli dovést do konce, ale celé to bylo poněkud bez duše.
Ilona Csáková nejprve bojovala se zvukem a následně předvedla několik svých hitů jako Malý vůz či Amsterdam. Konvičková koncert rozhýbala písní Think od Arethy Franklin, kterou zpívala v televizní Tváři. Její vlastní repertoár byl potom méně přesvědčivý. Opět se ukázalo, že jde o fenomenální zpěvačku s bohužel nezajímavou tvorbou.
Konečně až Petr Kolář na závěr vystoupení přinesl alespoň dotek něčeho, na co nejspíš všichni čekali. Gottovský ozvuk v podobě Karla Svobody a jeho písně Ještě, že tě lásko mám.
Nakonec zazněla nahraná Gottova zdravice: „Těšil jsem se jako malý kluk, ale zdravotní stav mi neumožnil být s vámi. Tak vám aspoň přeju – užijte si benátskou atmosféru.“
Účinkující se mohli hecnout a když už, zařadit některé Gottovy písně. Protože takto vyznělo ono komponované vystoupení víceméně naprázdno. Jakým osvěžením byl následný set Anny K., která prostě sázela hit za hitem.
