"Osud občas přinese úsměvná opakování, mám také čest šéfovat České filharmonii, jsem stejně stár jako tehdy Václav Neumann a prvně spolupracuji s tímto věhlasným domem, takže se cítím v dobré společnosti," říká Jiří Bělohlávek. "V orchestru mě dokonce oslovil jeden houslista, který tehdy Rusalku ještě jako mladík hrál. Dnešní ansámbl je složen z mnohem mladších umělců, ale v obecné paměti předchozí inscenace zanechala velmi silný dojem," dodává dirigent, který Rusalku dělal i v newyorské Metropolitní opeře.
Přenášet se bude i na internetuPosoudit kvality inscenace i interpretů budou moci také diváci v Česku. Představení 9. února totiž bude Vídeňská státní opera živě streamovat přes internet. Více informací lze nalézt zde. |
Atmosféru proslulého vídeňského divadla vnímá jako zcela jedinečnou. "Už jen pomyšlení na plejádu vynikajících kumštýřů, kteří formovali její profil, vhání doslova posvátnou úctu do mysli. Vědomí, že se člověk obrazně dotýká stop, které tam zanechali umělci jako Gustav Mahler, Richard Strauss, Herbert von Karajan, Lorin Maazel, Carlos Kleiber, Claudio Abbado a mnoho dalších, je povznášející," zdůrazňuje.
Zatímco minulé produkci Rusalky, která se hrála do roku 1992, dominovali Gabriela Beňačková a Peter Dvorský, na té současné se čeští ani slovenští pěvci nepodílejí. Bělohlávek je však spokojen. "Obsazení se opírá o výtečnou bulharskou pěvkyni Krassimiru Stojanovou v roli Rusalky a velmi výrazného Vodníka v podání rakouského basisty Günthera Groissböcka. Všichni pěvci se usilovně snažili dostát mým nárokům na dobrou českou dikci, což je předpoklad k tomu, aby jim bylo rozumět. Ostatně i náš báječný zpěvák Adam Plachetka, který zde v těchto dnech exceluje jako Don Giovanni, slyšel první zkoušku na scéně a nešetřil chválou, pokud jde o jejich češtinu," podotýká.
Bělohlávek oceňuje i spolupráci s německým režisérem Svenem-Erikem Bechtolfem, jakkoli ten prý inscenaci vytvořil na jiných základech, než jaké nabízí líbeznost hudby a motiv nehynoucí lásky. "Pan Bechtolf je vynikající herec a režisér a vytvořil koncepci založenou na západoevropské literární tradici, v níž jsou nadpřirozené bytosti chápány jako člověku nepřátelské. V tomto duchu vystavěl příběh, který nepostrádá logiku," naznačuje Bělohlávek.
