Všechna představení se hrají v jedné jediné budově, na jejíž stavbu dohlížel sám Wagner. Vše je tedy podřízeno dokonalému akustickému vyznění jeho díla. Takový zážitek nic nenahradí, nicméně zájem o vstupenky mnohonásobně překračuje kapacitu hlediště. V pořadnících se může na lístky čekat až deset let.
Vedení festivalu se nyní rozhodlo vyjít vstříc veřejnosti a připojit se k fenoménu posledních let – k přímým přenosům do kin. Zahajovací představení Parsifala odvysílají do přibližně stovky kinosálů, prozatím jen v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Přestávky, které jsou v Bayreuthu dlouhé, navíc vyplní rozhovory a prohlídky zákulisí.
Šéfka míří do Prahy
Nového Parsifala připravil německý divadelník Uwe-Eric Laufenberg, původně činoherec, který od devadesátých let režíruje i opery. Byla mezi nimi také Smetanova Prodaná nevěsta, kterou roku 2005 inscenoval ve vídeňské Volksoper. Na Parsifalovi spolupracoval s dirigentem Hartmutem Haenchenem, titulní roli ztvární tenorista Klaus Florian Vogt.
Kromě Parsifala jsou letos na programu reprízy tetralogie Prsten Nibelungův, Bludného Holanďana aTristana a Isoldy. Na vizuální podobu Parsifala se čeká s napětím, neboť jevištní adaptace Wagnerových oper v posledních letech v Bayreuthu vyvolávaly skandály. Třeba Tannhäusera umístil režisér Sebastian Baumgartner před pár lety do továrny na výrobu bioplynu.
K provokacím přispěla i skladatelova pravnučka a umělecká šéfka festivalu Katharina Wagnerová, která též režíruje. O vedení festivalu se navíc do loňska dělila se svou starší nevlastní sestrou Evou Pasquierovou, v německých médiích se však spekulovalo, že mezi sestrami nevládly zrovna kolegiální vztahy. Rozhodně Pasquierová funkci opustila.
Své představy o pradědečkově díle Katharina Wagnerová příští sezonu ukáže i v pražském Národním divadle, kde bude inscenovat Lohengrina.
