Album vzniklo v autorské spolupráci s Richardem Ulrychem a přináší písně o lásce, vášni, rozchodech, manipulaci i samotě. „Vždycky jsem chtěla dělat věci, které jdou ze mě. Jsem ráda, že mi v tom vydavatelství Warner Music nechalo volnou ruku. Nikdy jsem neměla ambici být zpěvačkou pro všechny,“ říká Basiková.
Ulrych s Basikovou se zároveň dušují, že nebylo jejich záměrem evokovat osmdesátky, hlavně proto, jak je tato hudební dekáda v Česku vnímána. „Tady to mají lidé spojené s Modern Talking, Sandrou a s českými interprety jako Iveta Bartošová. To jsou trochu odstrašující příklady, ale v osmdesátkách vznikala krásná muzika, která vycházela z Davida Bowieho, reprezentují ji kapely jako Ultravox nebo Joy Division,“ popisuje skladatel a producent Ulrych.
„Vůbec jsme se nechtěli do té doby vracet, jen jsme si vzali tu náladu a fascinaci smutkem, něčím na první pohled ošklivým, a snažili se v tom najít krásu. To jsme přejali, ale deska není ubrečená. Slzy jsou víra v něco lepšího,“ dodává.
Impulz ke vzniku alba vzešel od Ulrycha. „Skrze jiné pracovní záležitosti jsme s Bárou poslouchali hodně muziky, komentovali jsme to a zjistili jsme, že se nám líbí totéž,“ líčí, jak spolupráce vznikla. „Takže jsme si pořád pouštěli Bowieho, Depeche Mode, Duran Duran a podobně. Šli jsme na koncert IAMX, aby Bára byla v obraze i v současné muzice. Začal jsem tedy pracovat na hudbě a textech, ale hledali jsme někoho, kdo umí udělat současný zvuk,“ vysvětluje.
Tím se na scénu dostává Luděk Fiala z kapely Decline, třetí důležitý článek projektu. Ten Basikové sedl i proto, že dřív spolupracoval s Petrem Mukem.
Plesnivá zkušebna
Basiková s Ulrychem se několikrát sešli, jak zpěvačka s úsměvem říká, „v plesnivé zkušebně s platy od vajíček“, brnkali si na kytaru a hráli na klávesy, takže část skladeb vznikla společně.
„Těch zkoušek jsem se cíleně neúčastnil, abych to na sebe mohl nechat působit a materiál přetvořil do finální podoby, aniž bych znal jeho genezi. Asi by mě to dost svazovalo,“ dodává Fiala.
„Úžasné je, že Luděk po první schůzce věděl, co chceme, aniž bychom si museli cokoliv říkat. Bylo to skvělé propojení, které fungovalo. Ta hudba je trochu životní styl. Lidé, kteří ji mají rádi, čtou stejné knížky, koukají na stejné filmy. Vnímání krásy a estetiky mají prostě v sobě,“ říká Ulrych.
Na desce je jedenáct českých a jedna anglická skladba. Původně to však mohlo být naopak. „Všichni na demáčích zpíváme pseudoanglicky, je to zvukomalebnější. A tak mě napadlo, že uděláme album jen anglicky. Firma byla zásadně proti s tím argumentem, že u mě se čeština očekává. Tak jsme si řekli, že to uděláme napůl. Ale nakonec přišly tak dobré texty, že jsme anglicky nechali jen skladbu Dreaming,“ říká zpěvačka.
„Ale já hodně sleduji třeba německou synthpopovou scénu. A ty kapely taky dají německý singl a zbytek desky anglicky,“ vysvětluje Ulrych. „Možná další projekt uděláme čistě anglicky a bude ještě temnější než deska Slzy,“ předpovídá.
Rozhovor s Bárou Basikovou z roku 2017:
