Poslední léta točil B. B. King v lepším případě průměrná alba, v horším nepříliš důstojná jména jeho i těch, kteří se na nich dále podíleli. Jako příklad za všechny jmenujme přeplácaný narozeninový titul 80 z roku 2006, na kterém sice s Mistrem hostovala řada hvězd, počínaje Erikem Claptonem a Markem Knopflerem přes Vana Morrisona a Sheryl Crow až po Glorii Estefan, avšak Grammy za toto album lze chápat snad jedině jako dárek americké akademie ke kytaristovým osmdesátinám.
Podobný případ byla i společná bezzubá deska s Erikem Claptonem Riding With The King (2000), jejíž komerční úspěch byl jen dokladem toho, že na současném trhu vládne nikoli kvalita, nýbrž známá jména a dobrá reklama.
Jakoby nyní chtěl B. B. King prostřednictvím One Kind Favor všechny své "hříchy" odčinit. A pokud to byl skutečně jeho nápad, přizvat do studia právě T Bone Burnetta, producenta, který stál v posledních letech nejen za uměleckým úspěchem společného alba Roberta Planta a Alison Krauss Raising Sand, ale mimo jiné i výborné desky Cassandry Wilson Thunderbird či filmových soundtracků Walk The Line a Bratříčku, kde jsi, bylo to osvícení přímo z bluesového nebe.
Burnett "zakázal" skoro všechno, co Kingovu produkci v posledních letech provázelo: stálé omílání už stokrát nahraných písniček, hosty z řad dobře prodejných interpretů, rozplizlé smyčce a zbytečně přearanžované big bandy.
Naopak přizval skvělý základ kapely v osobách nejpovolanějších: bubeníka Jima Keltnera, basisty Nathana Easta a pianisty Dr. Johna. Samozřejmě nemohou chybět ani dechy, ty koření Kingovu muziku odnepaměti, jsou ovšem zaranžovány funkčně a citlivě, slyšet jsou jen tam, kde je skutečně jejich místo k dobarvení celku.
Skvělý je i výběr repertoáru. Album zahajuje slavná temná píseň klasika texaského blues Blind Lemona Jeffersona See That My Grave Is Kept Clean z roku 1927, na pro dvaaosmdesátiletého zpěváka možná poněkud ožehavé téma, ale působivá, stejně jako mnohé "účtující" nahrávky Johnnyho Cashe ve vrcholné sérii alb American Recordings v produkci Ricka Rubina (s touto řadou ostatně má One Kind Favor více společných rysů).
Třemi písněmi skládá King poctu jednomu ze svých hlavních idolů Lonniemu Johnsonovi, jednou dalšímu svému "učiteli" T-Bone Walkerovi. Překvapí možná zařazení dvou upravených písní jugbandu Mississippi Sheiks či slavného hitu Johna Lee Hookera Blues Before Sunrise, vše ale vysvětlí jednak vědomí rodiště, a tudíž i prostředí prvních hudebních vlivů B. B. Kinga (mississippská Indianola), jednak celoživotní přátelství s Hookerem a fakt, že zrovna jmenovaná píseň není úplně klasické hookerovské boogie, jež je Kingovu tradičnímu stylu poměrně vzdáleno.
B. B. King: Get These Blues Off Me
Kingova interpretace je mimořádně soustředěná, přímočará, zbavená nadbytečných kudrlinek - i slavný kulatý tón jeho kytary je jaksi "přírodnější", nenašminkovaný. Koresponduje do jisté míry s jeho ranými nahrávkami dávno před nástupem časů, kdy se stal ztělesněním lasvegaské bluesové komerce.
Samozřejmě, King už nikdy nebude divočit na pódiích zakouřených klubů v krátkých kalhotách, jak jej známe ze starých fotografií ze začátku 50. let. Kdyby si už ale navždy dal od nahrávání distanc, album One Kind Favor bude tečka více než důstojná.
B. B. King: One Kind Favor
vyd. Geffen/Universal, čas 57:09
Hodnocení iDNES: 90 %
