Avishai Cohen Trio: From Darkness (obal)
Jen málo skutečných jazzových hvězd první velikosti v Česku v posledních letech koncertovalo tak často jako izraelský kontrabasista a skladatel Avishai Cohen. Ale protože jde o velmi tvůrčího hudebníka, jeho vystoupení byla téměř pokaždé jiná, ať už díky sestavám muzikantů, nebo vždy čerstvým materiálem, který hrál.
Letos tomu nebude jinak. 24. dubna představí se svým triem aktuální album From Darkness v pražském Rudolfinu. S projektem New York Division, kde je trio zdvojnásobeno na sexteto mimo jiné dalším slavným hudebníkem, kytaristou Kurtem Rosenwinkelem, pak zahraje v červenci na Colours of Ostrava.
Přestože základní buňkou jazzové hudby je trio klavír – kontrabas – bicí a totéž je i základním vyjadřovacím prostředkem Avishaie Cohena při koncertech, alb natočených pouze v tomto složení má minimum.
From Darkness je jedním z nich. Zachycuje v živé podobě ono příslovečné „umění tria“, tedy dokonalou muzikantskou komunikaci, jíž právě trojice hudebníků, v níž Cohena doplňuje klavírista Nitai Hershkovits a bubeník Daniel Dor, proslula.
Avishai Cohen
Přestože hraje ryze instrumentální a nekompromisně jazzovou hudbu, na rozdíl od jiných často do sebe zahloubaných trií je to Cohenovo posluchačsky vstřícné. Cohen je velice výrazný skladatel i aranžér.
Na albu předestírá celé široké spektrum výrazových prvků, kterých se může posluchač velice snadno chytit, ať už je to melodie (Almah Sleeping), výrazný rytmus (Amethyst), mistrovsky zahraná balada s rozechvívajícím kontrabasovým sólem (Ballad For An Unborn), skoro až rocková energie kapely (Lost Tribe), nebo povědomá iberská flamenková harmonie (Abie).
Neošidí ani toho, kdo od jazzu očekává takzvané standardy: po deseti vlastních skladbách na závěr zařadil slavný Smile, scénickou melodii Charlieho Chaplina z filmu Moderní doba, kterou nahrál a nazpíval kdekdo včetně Michaela Jacksona.
Podstatným a sympatickým Cohenovým rysem je soudnost. Album From Darkness, jež mimochodem v rozporu s názvem žádnou temnotu neevokuje, má něco málo než čtyřicet minut a je na něm jedenáct skladeb. Většina má kolem tří minut, některé méně. Takovou sevřenost a jasný tah na branku aby v dnešním jazzu pohledal.
