Rodinné zázemí i první hudební krůčky předurčily Souad Massi ke křížení žánrů. Její otec byl ctitelem tradiční alžírské hudby, matka milovala Jacquesa Brela a Jamese Browna.
Souad sama ve dvaceti zpívala španělské flamenco, o pět let později cestovala po Alžíru jako sólová kytaristka hardrockové kapely Atakor.
Z Alžíru se vystěhovala do Francie, kde se stala přes noc hvězdou. Její nezařaditelnou tvorbu přirovnávali k Tracy Chapman či Suzanne Vega.
Podobně jako Natacha Atlas stojí Souad Massi jednou nohou v Evropě a druhou v Africe, ale na rozdíl od ní se sama zásobuje unikátními hořkosladkými písněmi.
Její kombinace severoafrických melodií s evropskou kytarou působí jako hudební rébus, všechna tři alba zpěvačky patří v Česku ke kultovním nahrávkám.
Letos na jaře získala cenu BBC a zařadila se vedle Khaleda a Rachida Tahy k velvyslancům alžírské hudby ve světě.
