Knihu vydává Akademie klasické hudby, jež pořádá festival Dvořákova Praha. Pro něj pracuje i Ondřej Šupka – spolu s Davidem Beveridgem je jeho odborným poradcem. Stojí též za webem antonin-dvorak.cz.
Podle svých slov nad dvořákovskou knihou tohoto druhu přemýšlel třicet let. „Rád bych si takovou publikaci přečetl v mládí, ale žádná se neobjevila. Protože ji za celou tu dobu nikdo nenapsal, musel jsem to udělat sám,“ poznamenává s nadsázkou.
V osmi kapitolách a na téměř pěti stech stranách tedy zachytil nejen detaily ze života skladatele, ale poskytl k nim i nezbytný společensko-historický kontext. Nejedná se proto o klasický životopis, postupující chronologicky od narození do smrti.
Od nevraživosti až k audienci u císaře. Jak skladatel Dvořák dobyl Vídeň |
Jak ale napsat knihu o Dvořákově soukromí a nesklouznout do bulváru? „Mým úmyslem bylo, aby kniha byla čtivá, aby si ji mohl přečíst každý, ale aby bulvární charakter neměla. Nic si v ní nevymýšlím a patrně nejčastější slova, která používám, jsou ‚snad‘, ‚možná‘, či ‚předpokládám‘,“ vysvětluje svůj přístup založený na důkladném zkoumání pramenů.
Hovory o smrti
V knize vyvrací i některá klišé s Dvořákem spojená. Třeba že se učil řezničině, která se ovšem v jeho vzdělání nevyskytuje. Existují však další, někdy i méně známá klišé. „Je proto dobře znát pravdu, ať už je pozitivní nebo negativní,“ zdůrazňuje Šupka.
Může se to týkat i určitých stránek Dvořákovy povahy. O Dvořákovi se třeba ví, že byl hluboce nábožensky založen. Přesto se v posledním roce života velice obával smrti a o té vlastní často hovořil. „Tento fakt lze považovat za poněkud překvapivý, zejména s ohledem na Dvořákovo hluboké náboženské cítění… Jak známo, křesťanství tradičně smrt nechápe jako okamžik neodvratného zániku,“ uvažuje Šupka.
Knihu Antonín Dvořák - Portrét člověka vydala Akademie klasické hudby
Podle něj navíc z pramenů vyplývá, že Dvořák byl v posledních osmi měsících svého života ohledně vlastního konce podivuhodně jasnozřivý. „Nelze přesně vysledovat, zda ho k takovým myšlenkám vedly zdravotní obtíže. Pokud víme, jeho po celý život skálopevné zdraví jej začalo zrazovat až počátkem roku 1904 (Dvořák zemřel 1. května 1904, pozn. red.), avšak první ‚hovory o smrti‘ se datují již o několik měsíců dříve. Tyto skutečnosti zůstávaly v dvořákovské literatuře prakticky nepovšimnuty,“ zdůrazňuje Šupka.
Ten také dokládá, že po padesátce se u Dvořáka zřejmě začala projevovat úzkostná porucha – měl problém vykonat samostatnou pochůzku po městě či dokonce jen přejít ulici. Podle Šupky odpovídají symptomy popisované ve vzpomínkách Dvořákových blízkých agorafobii, neboli strachu z otevřených prostranství.
U Tesly v laboratoři
Méně depresivní je téma týkající se Dvořákových zájmů a zálib či drobných neřestí. Ale i zde se vynořuje klišé, jako třeba jeho obdiv k vlakům. Dvořák se ovšem zajímal o technologické novinky obecně, a těch v jeho době nastupovalo velké množství.
„Nepovšimnuta zůstává jeho záliba v oblasti elektrických zařízení a přístrojů. Lze doložit, že ve Spojených státech se stýkal s fyzikem a vynálezcem Nikolou Teslou, do jehož newyorské laboratoře několikrát zavítal,“ přibližuje Šupka.
GLOSA: Jak Antonín Dvořák „zapomněl“ v Karlových Varech vlastní hudbu |
K Dvořákovým drobným „hříšným“ radostem pak patřila třeba dnes již zapomenutá karetní hra darda nebo kouření cigaret a doutníků. Naproti tomu není známo, že by holdoval lihovinám, měl však slabost pro pivo.
Dvořák a ženy
I ženám v Dvořákově životě se kniha věnuje, šokující odhalení ovšem nepřináší. Jak to bylo třeba s herečkou Josefinou Čermákovou, která mladého Dvořáka okouzlila a s jejíž sestrou se později oženil? „Dvořákovo vzplanutí k Josefině bylo jednostranné a téměř jistě také nevyřčené, přesněji nevyřčené slovy,“ uvádí Šupka v narážce na skladbu Cypřiše, v níž dal Dvořák svým pocitům průchod.
V té souvislosti se Šupka v knize kriticky vymezuje jmenovitě vůči filmu Americké dopisy scénáristy Petra Zikmunda a režiséra Jaroslava Brabce, kteří vyfabulovali milostný poměr Dvořáka s Josefinou už v době manželství Dvořáka s Annou Čermákovou.
GLOSA: Co si myslel Antonín Dvořák o Leoši Janáčkovi? Výlet napověděl |
„Veškeré prameny, které máme k dispozici, hovoří jasnou řečí: po celou dobu manželství s Annou měl skladatel k Josefině běžný příbuzenský vztah jako ke švagrové, celý život si vykali. Dvořákovy mravní zásady by jakýkoli mimomanželský poměr – tím spíše s vlastní švagrovou – ani nepřipustily,“ uzavírá příslušnou kapitolu Šupka.
Ten k tomuto i všem dalším tématům prostudoval korespondenci čítají na tři tisíce kusů, vzpomínky současníků i rukopisné materiály dochované na našem území i v zahraničí. „Materiálů o Dvořákovi je obrovské množství, nejtěžší je se tím vším prokousat,“ přiznává.
Publikace není součástí běžné knižní distribuce, prodává ji Akademie klasické hudby prostřednictvím svého internetového obchodu, který je dostupný na webu www.dvorakovapraha.cz.
