Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Já mám pocit, že celý můj život je hektický. Vlastně to asi jinak neumím. Občas si ale říkám, že potřebuji zvolnit a tohle nebo tamto už rozhodně dělat nebudu, stejně pak jdu a udělám to zase a jedu nadoraz,“ říká zpěvačka a dodává, že ji v životě zbrzdily jen opravdu vážné věci. Avšak jakmile se „oklepala“, jela dál.
Řeč přišla i na to, jestli jde z nálady publika na koncertech nějak vyčíst náladu ve společnosti. Společenská rozpoložení se tam však podle ní příliš nepřenášejí. „Koncerty jsou místo, kde je pořád veselo. Dokonce – čím je doba těžší, tak tím víc lidi spojuje a jdou do emocí a radosti. Aspoň teda na chvíli,“ popisuje.
Ke svým hitům má Anna K. na rozdíl od některých kolegů dobrý vztah. Pauzu od jejich hraní si dala v minulosti jen zcela výjimečně. „Samozřejmě, že v průběhu let něco s kapelou vyřadíme, ale ty největší hity, které fungují a lidi je znají, to určitě nejsou,“ vysvětluje.
RECENZE: Pak mám bejt normální! Dokument o Anně K. je vtipný i citlivý |
Jako posluchačka i interpretka je dnes prý přísnější než dřív – a zpětně nešetří ani sama sebe: „Občas něco slyším a říkám si, že tohle už prostě není pro mě, že nejsem ta cílovka. Že to jsou naprosto plytké texty o ničem. Ale pak se podívám na své vlastní začátky ... Ono upřímně ta moje první deska byla místy taky trochu na hraně,“ usmívá se. „Třeba v kontextu písní od Jiřího Suchého, které jsem zpívala po jeho boku v Semaforu… laťku jsem prostě měla od začátku nastavenou hodně vysoko,“ vzpomíná.
A jak se staví k písním, ve kterých zpívá o bolestivých momentech z minulosti? „To je jak kdy. Podle situace, ve které se člověk zrovna nachází. Když zpívám texty, tak je zároveň v daný moment žiju, nejsem robot. Takže jsem se musela chvílemi učit, jak některé věci zpívat, jak se odosobnit, abych je nemusela vyhodit, když se třeba zrovna staly vážné a bolavé věci,“ odpovídá.
Přesto se objevily momenty, kdy alespoň na čas některé skladby musela odložit „Když zemřel můj táta, tak jsem vůbec nemohla zpívat Večírek za koncem. Bylo to všechno tak čerstvé, ještě jak se tam zpívá ‚víno se dopíjí, oči se nemýlí, stopy se neskrejou, tak kam ty lidi jdou...‘ – a můj otec odešel brzo, nešlo to,“ popisuje.
Vyrostla jsem vedle Jiřího Suchého, k psaní textů mám úctu, říká Anna K. |
Svůj „druhý domov“ měla Anna K. v dětství díky tatínkovi v legendární Redutě. „On miloval muzikanty a herce a oni ho milovali ještě víc, protože jim i nalíval zdarma nebo na sekeru, kterou samozřejmě nikdy nepřišli zaplatit,“ směje se a dále připomíná Hanu Zagorovou, která ji kdysi výrazně ovlivnila a nasměrovala na konkurz k Jiřímu Suchému.
Herectví vystudovala Anna K. podle svých slov „omylem“, protože jiná možnost pro ni tehdy na konzervatoři nebyla. Přesto si stihla střihnout i pár rolí před kamerou. Třeba v často reprízovaném seriálu Malý pitaval z velkého města, konkrétně v epizodě Kasař. „Ta role se jmenuje Dívka z čistírny.… a myslím, že tam má tak třicet vteřin, možná minutu,“ vzpomíná. Sama jí s úsměvem nazývá svým oscarovým výkonem. Do natáčení ji prý tehdy „dotelefonoval“ Jiří Krampol – a honorář za „dvě věty“ tehdy převyšoval její měsíční výdělek v Semaforu.
A co bude dál? Kromě uzavření kapitoly „Údolí včel“ plánuje na příští rok nový projekt, prozrazovat víc ale zatím nechce: „Můžu vám však už teď říct, že budete fakt koukat.“
