Prostřednictvím tajuplně znějícího Intra se nám z úst Adama Mišíka dostane stručné přednášky o teorii, chaosu zabývající se chováním nelineárních dynamických systémů. Podobná témata s oblibou zpracovávají progresivně rockové či metalové kapely, ale že by popař Mišík takto razantně změnil žánr? Kdepak, vše je při starém. Sotva v titulní skladbě otevře ústa ke zpěvu – dá-li se tomu tak říkat –, máme tu další příspěvek k tématu „mumlalové a kňouralové na tuzemské hudební scéně“.
A když už má člověk pocit, že hůř být nemůže, vloží se do věci hostující pan Ben Cristovao a peklo je o notný kus blíž.
