RECENZE: Jedna ovečka, druhá ovečka. Když se při opeře nechce spát

Předvést našim současníkům barokní operu tak, aby zaujala, není vždy snadné. Soubor Collegium Marianum přišel s vlastním pohledem na jedno z děl Georga Friedricha Händela. Na pomoc si přizval soubor Buchty a loutky.

Acise a Galateu psal Händel v době, kdy pracoval pro vévodu z Chandosu, na jehož zámku nedaleko Londýna měla opera roku 1718 premiéru. Na texty Johna Gaye, ale i dalších anglických básníků napsal půvabné komorní dílo, odlišné od typické italské barokní opery. Řeckou mytologií inspirovaný jednoduchý příběh o pastýři a nymfě, jejichž lásku chce zničit žárlivý kyklop Polyfem, totiž Händel zhudebnil s geniální kombinací prosté citovosti, ironie a vtipu.

G.F. Händel: Acis a Galatea

75 %

Collegium Marianum

Buchty a loutky

Hudební nastudování Jana Semerádová

Divadlo ABC, Praha, 26. listopadu 2017

A přesně tuto přednost se inscenátorům projektu, který uvedlo Divadlo ABC, podařilo vystihnout. Loutkový soubor Buchty a loutky postavil na jeviště své vlastní divadélko, dal dohromady živé zpěváky s loutkami a nechal je provádět různé kousky. Všechny ty žertovné ovečky, lezoucí po okrajích jevišťátka, ptáčkové, či nakonec pramen vody, v nějž se promění zabitý Acis, dodaly představení půvab, humor a nepůsobily nuceně. Výsledek byl aspoň rozhodně lepší, než v tomu bylo v případě Cavalliho opery Calisto, kterou oba soubory předloni uvedly ve Státní opeře. Tentokrát bylo vybráno vhodnější dílo i divadlo. Také hudební nastudování vedoucí souboru Collegium Marianum Jany Semerádové bylo kvalitní. Upoutalo výrazovými odstíny a potvrdilo, že co do kvality jednotlivých hudebníků a celkové sehranosti se tento ansámbl, letos slavící dvacetiny, dostal na vysokou úroveň.

Pěvecké party nejsou v této opeře vyloženě extrémní, nepředstavují zásadní problém pro začínající zpěváky, jako je teprve devatenáctiletá ostravská sopranistka Patricie Janečková, která zpívala Galateu. Její pěkně kulatý a plný lyrický hlas rozhodně utkví v paměti. Zatím v něm ještě není dostatečná síla, ale pokud bude mladičká zpěvačka dál pracovat na technice a nenechá se strhnout k uspěchané kariéře, může z ní vyrůst skutečná umělkyně.

Acise ztvárnil s citem islandský tenorista Benedikt Kristjánsson, Polyfema si se smyslem pro komiku zazpíval Tomáš Král. Pastýře Damona, zastupujícího racionální prvek ve světě citů, představoval Patrick Grahl a Coridona Tomáš Lajtkep. Všichni měli menší hlasy, ale v komorním prostředí Divadla ABC to až tak nevadilo.

Jistě, nešlo o žádné velké, strhující operní představení s mimořádnými výkony, spíše o zábavnou hru, do nemalé míry zacílenou i na děti, jichž v hledišti sedělo hodně. Člověk počítal ovečky, ale na rozdíl od mnoha standardních produkcí našich divadel se mu spát nechtělo.