Sobota 7. prosince 2019, svátek má Ambrož, Benjamin
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 7. prosince 2019 Ambrož, Benjamin

RECENZE: Na dvoře faraona a královny Nefertiti. Obřad, jenž bere dech

  18:55aktualizováno  18:55
Opera Achnaton od Philipa Glasse byla jedním z nejsilnějších projektů, jaké za dvanáctiletou historii svých kinopřenosů nabídla Metropolitní opera. Divák si mimo jiné s potěšením uvědomil, že opera je nejen hudební, ale i výtvarné umění.

Zleva J'Nai Bridges (Nefertiti), Anthony Roth Costanzo (Achnaton) a Dísella Lárusdóttir (královna Tye) v Glassově opeře Achnaton | foto: Karen Almond

Achnaton měl světovou premiéru roku 1984 ve Stuttgartu a Glass v něm ve sledu obrazů a s využitím staroegyptských textů vytvořil jakousi fantazii inspirovanou stejnojmenným egyptským faraonem, jenž žil ve 14. století př. Kr. a během své krátké vlády se pokusil polyteistické náboženství nahradit uctíváním jediného boha – slunce. Navíc byl manželem legendární Nefertiti, jejíž busta je v současnosti vystavena v jednom z berlínských muzeí.

Fotogalerie

Glassova hudba by se dala se svými nekonečnými repeticemi a melodickými útržky označit jako sofistikovaná triviálnost, kterou ostatně tento skladatel sdílí s nejedním géniem minulosti. Hypnotizuje už sama o sobě, zvlášť když Glass má skvělý cit pro proporce a umí zacházet s nástroji a jejich barvami, třebaže hlavní nápad v tomto případě zapříčinily vnější okolnosti – v době prvního uvedení byla stuttgartská opera v rekonstrukci, hrálo se v náhradním, ovšem menším divadle, a Glass tedy přizpůsobil orchestr tak, že vypustil celou sekci houslí. Hudba tím nabyla zvláštně potemnělého charakteru. Dílo by se svým kontemplativním, přesto efektním charakterem dalo velice volně přirovnat k baroknímu oratoriu.

 Achnaton je součástí trilogie věnované mužům, kteří měnili svět – patří do ní i Satyagraha, již Metropolitní odvysílala roku 2011. Režie se stejně jako tehdy ujal Phelim McDermott, který hypnotický Glassův hudební svět přetvořil do neméně působivého jevištního tvaru. Při sledování aktualizací starých látek, které se v dnešní době podobají jako vejce vejci, si člověk často klade otázku, za co vlastně dostává honorář kostýmní výtvarník, když většinu civilu si sólisté mohou přinést ze svého šatníku. Nuže, při sledování inscenace Glassovy opery byla taková otázka zbytečná. A je trochu paradox, že výtvarnou fantazii si šlo užívat právě v opeře, staré jen pětatřicet let. Ať už to byly kostýmy, především impozantní „korunovační“ roucho Achnatona, inspirované nejen starým Egyptem, ale i evropskou renesancí, anebo líčení, jež samo o sobě připomínalo artefakty.

Kontratenorista v roli faraona

Philip Glass: Achnaton

Dirigent: Karen Kamensek

Režie: Phelim McDermott

Přímý přenos z Metropolitní opery, Cinestar Anděl, 23.listopadu 2019

Hodnocení­: 90 %

Těžko soudit, jaký dojem měli diváci v hledišti, před kamerou to každopádně vypadalo impozantně, stejně jako pomalé, obřadné pohyby připomínající zpomalený film či snad ožívající hieroglyfy. Gesta všech účinkujících doslova vyrůstala z hudby. A třebaže nad avizovaným zapojením žonglérů člověk mohl povytáhnout obočí, nakonec i ty míčky jakoby létaly přesně podle hudebních motivů. Dílo končí zabitím Achnatona, korunovací Tutanchamóna a kratičkou exkurzí do současnosti, v níž profesor přednáší svým žákům o starém Egyptě, načež se opět zjevují duchové dávných egyptských vládců ve svých skvostných kostýmech –  tady by člověk přece jen intuitivně čekal nějakou ještě výraznější pointu, a to jak v samotném díle, tak v inscenaci.

Nicméně vyloženě slabá místa tato produkce, kterou hudebně nastudovala dirigentka Karen Kamensek, nemá, rozhodně není opulentní výpravou přehlcená. Naopak, díky strohé scéně spíš působí jednoduše a přímočaře. Faraóna Achnatona doslova probudil k životu kontratenorista Anthony Roth Constanzo, postavou i hlasem subtilní, ve své odosobněnosti však neobyčejně intenzivní, a neustále k sobě poutající pozornost. Jeho pomalé, rituální stoupání po schodech vstříc slunci na pozadí Glassovy hudby bylo ve svém napětí dechberoucí.

Neméně výrazné byly dvě dámy po jeho boku – islandská sopranistka Dísella Lárusdóttir jako Achnatonova matka Teje a americká mezzosopranistka J’Nai Bridges jako Nefertiti. Zajímavý kontrast představoval Zachary James, zpěvák a herec mohutné postavy, vystupující v opeře i na Broadwayi, který ztvárnil mluvenou roli Achnatonova otce a předchůdce Amenhotepa, jemuž Glass určil i roli jakéhosi komentátora a který umírajícího syna nakonec odnáší v náručí.

  • Nejčtenější

RECENZE: Kdepak komedie, Špindl 2 je prostě reklamní kampaň

Domácí romantické komedie mají jednu obdivuhodnou schopnost. Kdykoli se zdá, že hůř už být nemůže, dokážou pravý opak....

RECENZE: Něžné útěky s majonézou na nose se rodí v Nonstop lahůdkách

Taky dobře střelená, zaznělo výstižně na adresu jedné z postav smutné komedie Nonstop lahůdky, jíž v neděli Česká...

Botu jménem Melichar mám ráda, ale hromnic už ubývá, říká Regina Řandová

Jejím hlasem mluví Angelina Jolie či Demi Moore, ovšem tvář herečky a dabérky Reginy Řandové je známá především z...

RECENZE: Xindl X se na narozeninovém koncertě ztratil v davu

Před vyprodaným Forem Karlín se Xindl X představil jako poněkud nemotorný „bavič“, průměrný zpěvák a frontman bez...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KOMENTÁŘ: Policajt tam stál a on podepsal. Klempíř z J.A.R. o spolupráci s StB

Oto Klempíř z kapely J.A.R. se v rozhovoru pro pořad Prostor X vyjádřil ke spolupráci s StB. Působil jako agent s...

Premium

Sprcha pro osm lidí: jak to vypadalo na Epsteinově ranči na dělání dětí

Kdyby zdi mohly mluvit. Přinášíme exkluzivně snímky přepychového ranče, kam americký finančník Jeffrey Epstein svážel...

Premium

Je sexting nevinná hra nebo nevěra? Pánové jsou tolerantnější než dámy

Generace našich rodičů tohle řešit nemusela. Měli poměrně jasno a věděli, co je a není zahýbání. Moderní technologie...

Premium

Den, kdy přepadli Mekku. V roce 1979 se zrodil moderní islámský středověk

Před 40 lety se stalo „11. září“ islámu. Aby saúdský král mohl pobít ozbrojence okupující posvátnou mešitu v Mekce,...

  • Další z rubriky

Colours of Ostrava oznamuje první hvězdu, americké duo Twenty One Pilots

Miliony zhlédnutí na YouTube, bleskově vyprodané koncerty v největších halách, cena Grammy, nominace na Brit Awards. To...

RECENZE: Xindl X se na narozeninovém koncertě ztratil v davu

Před vyprodaným Forem Karlín se Xindl X představil jako poněkud nemotorný „bavič“, průměrný zpěvák a frontman bez...

Vánoční diář: Sváteční náladu navodí Ledecký, Rottrová nebo Pecková

Předvánoční období je tradičně hudebně pestré. Interpreti napříč žánry připravují speciální vystoupení pro své...

RECENZE: Miro Žbirka slavil nadčasovou muzikou i s brankářem Čechem za bubny

Nešlo o žádné nostalgické vzpomínání. I když Miroslav Žbirka slaví úctyhodných čtyřicet let na hudební scéně, v jeho...

Najdete na iDNES.cz