Sedmé album australské kapely AC/DC s názvem Back in Black vyšlo přesně před 45 lety, 25. července 1980. Po tragické smrti zpěváka Bona Scotta tehdy málokdo čekal, že právě tato deska se stane jednou z nejzásadnějších v dějinách rocku. Jak vznikla a co všechno za ní stálo?
Úmrtí zpěváka kapelu zastihlo v rozletu
AC/DC
|
Legendární rockeři, kteří letos v červnu hráli v pražských Letňanech, měli úspěch už v 70. letech. Fanouškovskou základnu měli po celém světě. Jejich šesté album Highway to Hell, vydané v červenci 1979, se dostalo do britské Top 30 i amerického žebříčku Billboard 200.
Je to ale také poslední nahrávka, na které se podílel zpěvák Bon Scott. Jeden z nejcharismatičtějších vokalistů rockového světa a frontman kapely AC/DC zemřel 19. února 1980 na otravu alkoholem. Usnul v autě a už se nikdy neprobudil. Nejspíš o tom ani neměl tušení, vyspával po divokém tahu v Londýně.
Před svou smrtí stihl ještě nahrát bicí do demo skladeb „Let Me Put My Love into You“ a „Have a Drink on Me“ na připravované album Back in Black. Na kolik se na desce podílel, ale není dodnes jasné. Na albu jsou jako autoři uvedeni dva bratři Youngovi a zpěvák Brian Johnson.
Bon Scott se narodil ve Skotsku, již od šesti let ale vyrůstal ve slunné Austrálii. Odmalička měl problémy se zákonem
Nový hlas AC/DC a návrat do studia
„Den po Bonově smrti jsme chtěli AC/DC rozpustit, ale brácha mi říká: Hele, na těch písničkách Bon pracoval, měli bychom je dokončit,“ vzpomínal kytarista Angus Young. Tak se i stalo.
Volba nového vokalisty nakonec padla na Briana Johnsona, dvaatřicetiletého hudebníka, který už měl díky skupině Geordie nějaký úspěch za sebou. Na začátku byl však v poměrně nezáviděníhodné roli. Nahradit charismatického zpěváka v zajeté kapele nebylo jednoduché.
„Je složité přijít za námi do zkušebny s vědomím, že Bon zrovna zemřel, možná bude mít strach, že z jeho podání starých písniček budeme mít srandu. To je holt tlak navíc,“ řekl v březnu 1980 Angus Young pro magazín Sound.
Začátek nové kapitoly v Karibiku
Brianův chraplavý hlas se sice odlišoval od Scottova „ječáku“, ale do stále hutnější hudby AC/DC zapadl. S kapelou následně odjel na sedm týdnů na Bahamy do Compass Point Studios. Produkce se ujal stejně jako u Highway to Hell producent Robert John Lange přezdívaný Mutt.
K nahrávání tam byly trochu sparťanské podmínky, chyběla například poslechová místnost. Některé skladby byly připravené, další vznikaly za pochodu.
Bahamské bouře a Hells Bells
Udrželi vojáka při životě V roce 1993, během bitvy v somálském Mogadišu, byl americký pilot Michael Durant sestřelen a těžce zraněný zajat. Měl zlomenou páteř a byl držen jako válečný vězeň. Jeho spolubojovníci věděli, že miluje AC/DC. Do tlampačů připevněných k helikoptéře proto začali při přeletech pouštět Hells Bells od AC/DC a vždy po skončení skladby se ozval hlas „Mike, we won‘t leave here without you“ (Miku, neodejdeme odsud bez tebe). Durant později vzpomínal, že právě tahle píseň mu dodala sílu přežít. Sundal si tričko, vyškrábal se k oknu a mával jím, aby ho mohli najít. Po 11 dnech v zajetí byl zachráněn. „Nikdy na ten moment nezapomenu,“ řekl. |
Na místě se zrodil například track Hells Bells, inspirovaný skutečnou tropickou bouří.
„Mutt řekl: ‚Dneska večer nahrajeme Hells Bells, Briane‘,“ vzpomínal zpěvák Brian Johnson. „A já si v duchu říkal: ‚Vážně? Hells Bells?‘ Právě jsem dodělal Back in Black a přemýšlel jsem, jestli to může být ještě temnější. A pak přišla bouře, jakou jsem v životě nezažil. Hromy, blesky, tropický liják. Mutt na to: ‚Slyšíš ten hrom?‘ A já říkám: ‚To je rolling thunder, tak tomu říkáme v Anglii.‘ A on na to: ‚Napiš si to.‘“
V tu chvíli prý lilo tak silně, že člověk neslyšel vlastní slovo. „Byl jsem úplně v rauši. Ta píseň byla hotová ještě tu noc. Ani jsem předtím neslyšel instrumentální verzi, protože na ní teprve pracovali. Nazpíval jsem to úplně narychlo.“ Výsledkem je jeden z nejikoničtějších tracků rockové historie. Syrový, naléhavý a plný energie, která vznikla z naprosté improvizace.
RECENZE: Živoucí relikvie. AC/DC v Praze nehřměli, nicméně předvedli solidní výkon |
Z černé obálky světový bestseller
Album bylo následně smícháno v New Yorku a vyšlo 25. července 1980. Kapela chtěla vzdát poctu zesnulému frontmanovi, a proto trvala na kompletně černém obalu. To se nelíbilo vydavatelství, nakonec ale obálka zůstala černá a logo AC/DC na ní bylo obtažené šedou linkou.
LP s desítkou skladeb včetně megahitů Hells Bells, Back in Black a You Shook Me All Night Long je podle odhadů s prodejem přes 50 milionů kopií druhou nejprodávanější deskou historie, hned po Thrilleru Michaela Jacksona.
