Je to skutečně revoluční datum prvního vystoupení J.A.R. Každý rok si v tento den připomínáme koncertem ve Velkém sále Lucerny nejpodstatnější událost novodobých českých dějin. A zároveň slavíme vznik jedné z nejpodivnějších formací všehomíra - říká s nadsázkou Roman Holý.
V Lucerně pokřtíte novou desku Nervák. Má váš nedělní koncert nějaká další specifika?
Nové písně, neobyčejné nasazení, křišťálový zvuk, gejzíry tónů.
Byl to pro vás nervák natočit Nervák?
Byl, a ne malej. Deska vznikala tři roky, třičtvrtě roku jsme točili a míchali. Pětkrát jsme změnili studio, víc než patnáct set hodin čučeli do počítače, tradičně zkolaboval zvukař. Natáčeli jsme šestadvacet písniček, ze kterých jsme nakonec vybrali třináct, párkrát jsme se taky pěkně chytli.
Ve skupině spolupracuje hodně silných osobností. Kdo je šéf - a jak kapelu řídí?
V kapele občas spolupracuje hodně velmi silných osobností. Dodnes je mi záhadou, jak tahle vykutálená skupina mohla vydržet pospolu takovejch let. Je to hodně nabušený stroj. Chvíli ho řídím já, chvíli my všichni, někdy se řítí z kopce bez řidiče. Zatím ale bez větších problémů předjíždí i podstatně mladší značky.
Deska Nervák je najednou vážnější. Jak a proč k tomuto posunu došlo?
Slovo vážnost zle poškodilo celou skvělou takzvaně vážnou hudbu. Řekněme raději, že část Nerváku je zadumanější, promyšlenější. K tomuto posunu došlo zcela přirozenou cestou. Všichni jsme už překročili pětadvacítku, a tím jsme zcela zásadně prozřeli.
V písni Nuly mě zaujal slogan: „My jsme nuly, totální nuly a nulama zůstanem“. Je v tom víc sebeironie, nebo jde o jakýsi obecnější pohled na lidskou malost?
Oba výklady jsou pravdivé. Člověk lehce získá pocit, že je jedinečný, nenahraditelný, spasitel čehokoli. My jsme svou uměleckou situaci vyřešili jednou pro vždy tímto sloganem. Když se poměřovat, tak s celým světem.
V jedné písni se zpívá: „Za jedy rozjedu se daleko, má Hedy - a dolů se propadám“. Vypořádáváte se s tématem drog?
I s tímto tématem máme bohužel co do činění. Život českého rockového souboru je někdy stejně zajímavý a pestrobarevný jako život souborů západní provenience.
Jste klan či gang?
Název písničky Náš klan je třeba brát ironicky. Jsme dokonalý klan - plný jistot, dokonalý - plný vos. Jednou však do něj neopatrně píchneš... a je zle. Jsme skupina vynervovanejch podivínů snažící se dělat věci poctivě.
Na desce je znát prolnutí mnoha černošských i českých stylů. Máte nějaký cílový horizont, kam J.A.R. v hudbě míří, respektive jakou stopu nejraději sledujete?
Cíl, to je děsivý slovo. Cíl je konec, horizont, strop. Nejsme nijak zásadně ohraničeni, v hudbě nás toho zajímá tolik, že se to do našich nebohých desek v životě nemůže vejít. Úplně nejsilnější podněty, které se promítají do našich písniček, jsou ale ty nehudební. Sledujeme stovky stop.
Co by se muselo na české hudební scéně změnit, aby jste byli šťastní?
My jsme šťastní, jen bychom ji asi trochu zvětšili. Tak o dvacet milionů posluchačů.
Odmlčí se J.A.R., až se koncertně vypořádá s Nervákem?
Zřejmě ano. Vystřelíme každý jiným směrem do světa vstříc novým dobrodružstvím, abychom se zase za čas vrátili v podobě střely kumulované.
 Nejlepší skupina roku 1999 podle čtenářů iDNES - J.A.R. |
 Koncert J.A.R. v pražské Lucerně 17. 11. 2000. |
 Koncert J.A.R. v pražské Lucerně 17. 11. 2000. |
 Koncert J.A.R. v pražské Lucerně 17. 11. 2000. |
